Města rok od roku čím dál více rostou. Do roku 2050 v nich bude žít a pracovat 7 z 10 obyvatel. Jejich zástupci by měli racionálně plánovat a přemýšlet nad jejich budoucností. Změna klimatu už teď způsobuje extrémní povětrnostní jevy, které postupně nabývají na síle. Obyvatelé měst budou vystavení mnohem většímu riziku, než si vůbec dokáží představit.

Městské a obecní úřady chápou, že jsou první na ráně, kdo bude muset změnu klimatu řešit. Už nyní pracují na plánech pro zvýšení odolnosti, aby uměla lépe odolat účinkům klimatických změn a rychle zareagovala na případné ohrožení. Dokáže udržitelné město lépe reagovat na změnu klimatu a její zrychlující se tempo?

Budoucnost patří udržitelné výstavbě

Přestože městské aglomerace zabírají jen asi dvě procenta rozlohy zeměkoule, jejich uhlíková stopa je obrovská. Města spotřebovávají více než dvě třetiny celkové spotřeby energie a produkují více než 70 % emisí CO2. Hlavním důvodem je zejména vytápění a chlazení budov, které produkuje v průměru téměř 40 % všech emisí a představuje 35 % až 60 % celkové poptávky po energii. Dekarbonizace a snížení spotřeby energie na vytápění je zásadním úkolem, který by mohl při řešení klimatických výzev výrazně pomoci. A to jak v nových, tak i stávajících budovách.

Při budování a rozšiřování měst je důležité myslet na snižování emisí uhlíku. Města by se měla snažit o co nejrychlejší přechod k energeticky a klimaticky účinnějším budovám. Významně by to přispělo k dosažení cílů Pařížské dohody, dohody OSN o změně klimatu, která má omezit emise skleníkových plynů po roce 2020.

Také čtěte: Nejlepší města pro život: můžeme důvěřovat žebříčkům? 

Důležité je, že řešení jsou snadno dostupná. Nejdůležitějším je komplexní termomodernizace stávajících budov, tedy jejich zateplení, výměna oken a následné využití obnovitelných zdrojů energie. Optimalizace energetické účinnosti budov by ve skutečnosti mohla snížit emise skleníkových plynů až o 55 %, což by zmírnilo nárůst teploty ve městech do roku 2030 o 1,5 °C. Rekonstrukce stávajících budov je obzvláště důležitá ve městech, protože už teď v nich bydlí mnoho lidí a neustále se rozvíjejí. 

Neexistuje jednotná definice udržitelné budovy nebo systému. Zelená a udržitelná architektura by měla snižovat svůj dlouhodobý dopad na životní prostředí, měla by být odolná proti požáru a zohledňovat spotřebovávané zdroje po celou dobu životnosti stavby. Některá města už teď pracují na strategiích, které jim pomohou se se změnou klimatu vypořádat, případně ji zastaví. Pojďme se na ně podívat zblízka.

Amsterdam a model „koblihy“

Amsterdam je prvním městem, které, ve snaze být do roku 2050 klimaticky neutrální, oficiálně přijalo ekonomický model „koblihy“. Má v plánu vytvořit odolný, udržitelný a uhlíkově neutrální městský ekosystém, který by sloužil všem občanům. To je možné dosáhnout díky moderním technologiím, sociální integraci a ekonomické podpoře místních samospráv.

„Koblihová“ ekonomika představuje nový způsob pohledu na udržitelnost. Vychází z modelu americké koblihy s dírou uvnitř. Amsterdam staví svou ekonomiku na myšlence, že nikdo by se neměl pohybovat jak vevnitř koblihy (v díře), tak mimo. Ekonomika by měla fungovat mezi dvěma hranicemi – vnitřní, která by všem obyvatelům zaručila minimální životní úroveň jako je dostupnost potravin, čisté vody až po genderovou rovnost a přiměřené bydlení a vnější, která představuje ekologické limity, které umožní zachovat biologickou diverzitu, čisté ovzduší a vhodné klimatické podmínky.

Amsterdam připravil řadu strategií a opatření, které pomáhají vytvořit nové oběhové hospodářství. Strategie berou v potaz, jakým způsobem jsou zdroje vyráběné, jak se spotřebovávají a zpracovávají. Prosperující město se stalo synonymem  udržitelného a zodpovědného využívání zdrojů a přírodních materiálů. Snaží se maximalizovat životnost výrobků a snížit množství odpadu tam, kde je to možné. Chce prolnout koncept „koblihy“ i do inovací firem ve všech podnikatelských sektorech.

Amsterodam plánuje v příštích deseti letech snížit plýtvání potravinami o 50 %. Zároveň zpřísnil i stavební předpisy. Po stavebních firmách chce průkaz udržitelnosti. Chce dosáhnout toho, aby stavební materiály byly opakovaně použitelné. Do roku 2030 chce snížit spotřebu surovin o 20 %. 

Itálie – „Superbonus“ jako lék na změnu klimatu a hospodářskou krizi

Energetická účinnost budov v Itálii je nižší než je evropský průměr. 82 % budov bylo postaveno ještě před prvním zákonem o energetické účinnosti. To znamená, že většina italských budov je podle nejnovějšího systému certifikace zařazena do nejhorší možné třídy G.

Aby se tempo inovací zrychlilo, vláda spustila program Superbonus. Všichni, kdo renovují a renovací zlepší energetickou účinnost budovy o minimálně 2 třídy, mohou využít jednu ze dvou možností.

První spočívá v tom, že majitelé rekonstruovaného objektu získají daňový odpočet ve výši 110 % nákladů vynaložených na zlepšení energetické účinnosti budovy, snížení seismického rizika, nebo na instalaci fotovoltaických systémů. Ten mohou převést buď na firmu, která renovaci dělá, nebo i na banku poskytující úvěr. Mohou si tak snížit celkovou fakturovanou cenu za renovaci objektu. Další možností je, že majitelé zaplatí za renovaci předem a sleva bude rozdělená do pěti stejných ročních snížení daní. 

Důležitým faktorem je i to, že program Superbonus pomáhá zvýšit zaměstnanost. Obnoví mnoho z 600 000 pracovních míst, o které lidé přišli od roku 2008 v důsledku ekonomické krize a v současnosti kvůli opatřením zavedeným kvůli Covidu. S více než 1,2 miliony rodinných domů a 12 miliony budov, by mohla mít tato dlouhodobá strategie renovace obrovský vliv na ekonomiku. 

Renovací stávajících budov programem Superbonus může Itálie znovu nastartovat své hospodářství. Zároveň tak i sníží emise uhlíku a zlepší zdraví a dobré životní podmínky svých obyvatel. Podpora udržitelného rozvoje prostřednictvím praktických řešení a daňových pobídek je významnou příležitostí k urychlení hospodářského oživení země.

Dánsko – projekt Circle House a budovy jako materiálové banky

V roce 2023 bude v Dánsku, na okraji města Aarhus, postavený dům s 60 byty. Všechny byty budou navržené tak, aby 90 % použitých materiálů, mohlo být v budoucnu znovu použitých, nebo recyklovaných.

Opětovné použití a recyklace stavebních materiálů je novou, zatím velmi podceňovanou cestou k dosažení globálních klimatických cílů, na kterou chce projekt upozornit. Kvůli stavění se každý rok celosvětově vyprodukuje třetina světového odpadu. Navrhování budov, jako budoucích materiálových bank pro jiné struktury, by tuto statistiku výrazně snížilo.

Na projektu Circle House úzce spolupracují čtyři architektonické firmy s více než 30 dodavateli a partnery včetně zástupců města Aarhus. Projekt je finančně podporován různými inovačními programy a chce ukázat, že budovy je možné navrhovat a stavět úplně novým způsobem, než jsme byli doposud zvyklí.

Různé výzvy, společná řešení

Abychom se mohli změně klimatu přizpůsobit, musíme mít k dispozici odpovídající stavební materiály. Zároveň by spolu měli spolupracovat různí výrobci, aby se jejich materiály daly vzájemně použít. Pokud chceme být na změně klimatu nezávislí, nebo ji oddálit, nejdůležitější je v současnosti postarat se o zlepšení energetické účinnosti a požární bezpečnosti stárnoucích staveb a o zlepšení mikroklimatu.

Přijetím inovativních technologií a řešení, které pomáhají chránit a připravovat budoucí generace na dopady změny klimatu, lze vytvořit udržitelná města.

The post Udržitelné město. Co to vlastně znamená? Pro příklady nemusíme chodit daleko – najdeme je kousek od nás v Evropě appeared first on BYDLENÍ VE VATĚ.

Při plánování oprav je běžné, že se většinou všichni snaží co nejvíce ušetřit. Má se za to, že při opravě malého domku se nic moc pokazit nedá. Ale opak je pravdou. Ukazuje se, že i když opravujete dům, ve kterém pobýváte pouze v létě a v zimě ho necháváte ladem, měli byste také plánovat, aby vynaložené investice nebyly zbytečné. Podělíme se s vámi o příběh, díky kterému se dozvíte, na jaké věci je třeba si dát pozor, než začnete s opravou, třebaže i jen malé nemovitosti.

Malý domek

Pocházím z města, ale už rok žiji na venkově, v domku postaveném v roce 1927, který jsem zdědil po prarodičích. Poté, co jsme ho získali, se nám zdálo, že to bude skvělé místo pro víkendy mimo město. Co víc si přát. Na dvoře je plno zeleně, roste tu ořešák, pod kterým se dá grilovat, a po večírku se dá kde přespat.

Nedlouho po nastěhování se ukázalo, že přece jen další přání existovalo – potřebovali jsme zrekonstruovat koupelnu.

Tak začal kolotoč nekonečných oprav, jehož příběh může být velmi poučný, protože chalupy tohoto typu stojí v mnoha malých obcích a stále více lidí si je kupuje namísto letních chat.

Lze říct, že se jedná o bydlení stavěné podle typizovaného projektu. Každé z nich má podobné uspořádání místností: vchod přes vstupní halu, následuje velká kuchyň se sporákem na dřevo, který zároveň slouží i jako kamna, a vstup do ložnice. Za kuchyní najdete tzv. spíž – dlouhou místnost bez oken, která se dá použít také jako šatna nebo komora. My jsme zde vestavěli balkonové dveře a místnost jsme upravili jako dětský pokoj.

Dnes, po letech, bychom mohli říci, že se jedná o dřevěný dům s velkou šatnou a kuchyní spojenou s obývacím pokojem a ložnicí. O koupelně bych ale raději nemluvil, protože „dřevěný domeček na krásném místě“ by byl příliš malebný popis pro dům s venkovní koupelnou na zahradě.

Katastrofální oprava

Při budování koupelny jsme udělali první a pravděpodobně největší chybu. Abychom ušetřili a nepřidělávali si příliš moc práce, postavili jsme koupelnu poblíž verandy. Většina lidí, kteří instalují koupelnu v domech tohoto typu, k tomu přistupuje podobně. 

Ze začátku všechno vypadalo dobře, zvenku bylo možné bez přezouvání přijít rovnou do koupelny. Bylo by to skvělé, pokud bychom v chaloupce trávili jen léto a prakticky celý den byli venku. Ale když jsme tu chtěli zůstat i v zimě, pokaždé, když jsem po koupání přecházel z koupelny přes studenou verandu, pomyslel jsem si, proč jsme to pořádně nepromysleli už na začátku. Kromě toho jsme odmítli domek zateplit, protože jsme tu chtěli zůstávat jen na prázdniny. 

Po vylepšení hygienického zázemí jsme trávili v chaloupce čím dál více času. Časem se ukázalo, že se nám nelíbí starodávný interiér. Rozhodli jsme se, že vnitřek domu poněkud zmodernizujeme. ,,Jen vyměníme tapety, koupíme nějaký nábytek a tím to tady trochu vylepšíme,“ sdělila mi moje nejdražší. Nu což… 

Brzy se ukázalo, že pod starými tapetami jsou shnilé srubové trámy, elektroinstalace se rozpadala jen pouhým dotekem, na jednom místě byla zcela shnilá podlahová prkna a podlaha se propadla o 20 cm. V podkroví se mi jednou podařilo stoupnout na sice jediné, ale také úplně shnilé prkno. Moje noha prorazila stropní desku a vytvořila obrovskou díru, která nějakou dobu připomínala lustr vyrobený v avantgardním stylu.

Opravy se nakonec protáhly na celé léto a stály hodně peněz.

Když plánovat, tak s rozumem

Bohužel při plánování oprav jsme toho mnoho neznali a nevěděli jsme, na co všechno si můžeme troufnout. Nenaplánovali jsme všechno správně. Zaprvé jsme domek nezateplili. Kuchyň a ložnice jsou sice vytápěné kachlovými kamny, ale pro vyhřátí koupelny a dětského pokoje, který vznikl ze spíže, musíme používat elektrická topná tělesa. Bez řádného zateplení domku minerální vlnou musí být tato tělesa zapnutá nepřetržitě, což stojí nemalé peníze.

Chybějící izolace se nám připomíná pokaždé, když okolo nás projíždí traktor či kombajn.

Velkým problémem je také nezateplená podlaha. I když je v zimě místnost vyhřátá na 25 °C, musíme nosit papuče, protože je nám zima od nohou.

Neustále je nedostatek elektrických zásuvek a z prodlužovacích kabelů se už vytvořila opravdová pavučina. To nám obzvlášť leze na nervy i z toho důvodu, protože když elektrikáři dělali novou elektroinstalaci, mohli jsme jim říct, aby namontovali tolik zásuvek, kolik bude potřeba. Nám se však zdálo, že dvě zásuvky v každé místnosti stačí. Vždyť jsme měli v úmyslu jen nabíjet mobilní telefony…

Hlavní rada

Dnes, když mí známí chtějí rekonstruovat podobný dům a žádají mě o radu, obvykle odpovídám takto: Naplánujte opravu tak, jako kdybyste chtěli v domě bydlet po celý rok. Podle svých zkušeností a podle toho, co vidím u ostatních, mohu říci, že i když tam nežijete trvale, může se stát, že vás někdy napadne přijet na svátky či oslavit Nový rok nebo tam strávit několik dní dovolené v zimě. Pak se ukáže, že myšlenka vybudovat koupelnu nebo kuchyni se vstupem z nevytápěné verandy nebo přístavku už není tak geniální, jak se zdála být v létě. Jistě, náklady se tím zvýší, ale nemusíte přece udělat všechno během jedné sezony. Dokud v domku bydlíte pouze v létě, není důležité, jestli jsou kuchyně nebo jiné místnosti úplně zařízené. Mnohem důležitější je, aby byly prostory vhodně naplánované a byly na správných místech. Obzvlášť se to ukáže, pokud budete chtít dům využívat nejen v létě. 

Minerální vlnou ROCKWOOL je možné obkládat kdykoli – což zrovna teď dělám. Ale změnit uspořádání už zrekonstruovaných pokojů tak, aby se v nich dobře žilo i na podzim nebo v zimě, je mnohem těžší.

Hlavní moje rada zní: Pusťte se směle do toho! Nebojte se a neváhejte. I kdybyste udělali nějakou chybu, i tak to bude fajn. Mít vlastní dům na venkově je přece nádherná věc. I kdyby nebyl úplně ideální. Tak jako ten můj.

The post Malý domek. Malá, ale vlastní. Na co si dávat pozor při opravě chalupy appeared first on BYDLENÍ VE VATĚ.