Města rok od roku čím dál více rostou. Do roku 2050 v nich bude žít a pracovat 7 z 10 obyvatel. Jejich zástupci by měli racionálně plánovat a přemýšlet nad jejich budoucností. Změna klimatu už teď způsobuje extrémní povětrnostní jevy, které postupně nabývají na síle. Obyvatelé měst budou vystavení mnohem většímu riziku, než si vůbec dokáží představit.

Městské a obecní úřady chápou, že jsou první na ráně, kdo bude muset změnu klimatu řešit. Už nyní pracují na plánech pro zvýšení odolnosti, aby uměla lépe odolat účinkům klimatických změn a rychle zareagovala na případné ohrožení. Dokáže udržitelné město lépe reagovat na změnu klimatu a její zrychlující se tempo?

Budoucnost patří udržitelné výstavbě

Přestože městské aglomerace zabírají jen asi dvě procenta rozlohy zeměkoule, jejich uhlíková stopa je obrovská. Města spotřebovávají více než dvě třetiny celkové spotřeby energie a produkují více než 70 % emisí CO2. Hlavním důvodem je zejména vytápění a chlazení budov, které produkuje v průměru téměř 40 % všech emisí a představuje 35 % až 60 % celkové poptávky po energii. Dekarbonizace a snížení spotřeby energie na vytápění je zásadním úkolem, který by mohl při řešení klimatických výzev výrazně pomoci. A to jak v nových, tak i stávajících budovách.

Při budování a rozšiřování měst je důležité myslet na snižování emisí uhlíku. Města by se měla snažit o co nejrychlejší přechod k energeticky a klimaticky účinnějším budovám. Významně by to přispělo k dosažení cílů Pařížské dohody, dohody OSN o změně klimatu, která má omezit emise skleníkových plynů po roce 2020.

Také čtěte: Nejlepší města pro život: můžeme důvěřovat žebříčkům? 

Důležité je, že řešení jsou snadno dostupná. Nejdůležitějším je komplexní termomodernizace stávajících budov, tedy jejich zateplení, výměna oken a následné využití obnovitelných zdrojů energie. Optimalizace energetické účinnosti budov by ve skutečnosti mohla snížit emise skleníkových plynů až o 55 %, což by zmírnilo nárůst teploty ve městech do roku 2030 o 1,5 °C. Rekonstrukce stávajících budov je obzvláště důležitá ve městech, protože už teď v nich bydlí mnoho lidí a neustále se rozvíjejí. 

Neexistuje jednotná definice udržitelné budovy nebo systému. Zelená a udržitelná architektura by měla snižovat svůj dlouhodobý dopad na životní prostředí, měla by být odolná proti požáru a zohledňovat spotřebovávané zdroje po celou dobu životnosti stavby. Některá města už teď pracují na strategiích, které jim pomohou se se změnou klimatu vypořádat, případně ji zastaví. Pojďme se na ně podívat zblízka.

Amsterdam a model „koblihy“

Amsterdam je prvním městem, které, ve snaze být do roku 2050 klimaticky neutrální, oficiálně přijalo ekonomický model „koblihy“. Má v plánu vytvořit odolný, udržitelný a uhlíkově neutrální městský ekosystém, který by sloužil všem občanům. To je možné dosáhnout díky moderním technologiím, sociální integraci a ekonomické podpoře místních samospráv.

„Koblihová“ ekonomika představuje nový způsob pohledu na udržitelnost. Vychází z modelu americké koblihy s dírou uvnitř. Amsterdam staví svou ekonomiku na myšlence, že nikdo by se neměl pohybovat jak vevnitř koblihy (v díře), tak mimo. Ekonomika by měla fungovat mezi dvěma hranicemi – vnitřní, která by všem obyvatelům zaručila minimální životní úroveň jako je dostupnost potravin, čisté vody až po genderovou rovnost a přiměřené bydlení a vnější, která představuje ekologické limity, které umožní zachovat biologickou diverzitu, čisté ovzduší a vhodné klimatické podmínky.

Amsterdam připravil řadu strategií a opatření, které pomáhají vytvořit nové oběhové hospodářství. Strategie berou v potaz, jakým způsobem jsou zdroje vyráběné, jak se spotřebovávají a zpracovávají. Prosperující město se stalo synonymem  udržitelného a zodpovědného využívání zdrojů a přírodních materiálů. Snaží se maximalizovat životnost výrobků a snížit množství odpadu tam, kde je to možné. Chce prolnout koncept „koblihy“ i do inovací firem ve všech podnikatelských sektorech.

Amsterodam plánuje v příštích deseti letech snížit plýtvání potravinami o 50 %. Zároveň zpřísnil i stavební předpisy. Po stavebních firmách chce průkaz udržitelnosti. Chce dosáhnout toho, aby stavební materiály byly opakovaně použitelné. Do roku 2030 chce snížit spotřebu surovin o 20 %. 

Itálie – „Superbonus“ jako lék na změnu klimatu a hospodářskou krizi

Energetická účinnost budov v Itálii je nižší než je evropský průměr. 82 % budov bylo postaveno ještě před prvním zákonem o energetické účinnosti. To znamená, že většina italských budov je podle nejnovějšího systému certifikace zařazena do nejhorší možné třídy G.

Aby se tempo inovací zrychlilo, vláda spustila program Superbonus. Všichni, kdo renovují a renovací zlepší energetickou účinnost budovy o minimálně 2 třídy, mohou využít jednu ze dvou možností.

První spočívá v tom, že majitelé rekonstruovaného objektu získají daňový odpočet ve výši 110 % nákladů vynaložených na zlepšení energetické účinnosti budovy, snížení seismického rizika, nebo na instalaci fotovoltaických systémů. Ten mohou převést buď na firmu, která renovaci dělá, nebo i na banku poskytující úvěr. Mohou si tak snížit celkovou fakturovanou cenu za renovaci objektu. Další možností je, že majitelé zaplatí za renovaci předem a sleva bude rozdělená do pěti stejných ročních snížení daní. 

Důležitým faktorem je i to, že program Superbonus pomáhá zvýšit zaměstnanost. Obnoví mnoho z 600 000 pracovních míst, o které lidé přišli od roku 2008 v důsledku ekonomické krize a v současnosti kvůli opatřením zavedeným kvůli Covidu. S více než 1,2 miliony rodinných domů a 12 miliony budov, by mohla mít tato dlouhodobá strategie renovace obrovský vliv na ekonomiku. 

Renovací stávajících budov programem Superbonus může Itálie znovu nastartovat své hospodářství. Zároveň tak i sníží emise uhlíku a zlepší zdraví a dobré životní podmínky svých obyvatel. Podpora udržitelného rozvoje prostřednictvím praktických řešení a daňových pobídek je významnou příležitostí k urychlení hospodářského oživení země.

Dánsko – projekt Circle House a budovy jako materiálové banky

V roce 2023 bude v Dánsku, na okraji města Aarhus, postavený dům s 60 byty. Všechny byty budou navržené tak, aby 90 % použitých materiálů, mohlo být v budoucnu znovu použitých, nebo recyklovaných.

Opětovné použití a recyklace stavebních materiálů je novou, zatím velmi podceňovanou cestou k dosažení globálních klimatických cílů, na kterou chce projekt upozornit. Kvůli stavění se každý rok celosvětově vyprodukuje třetina světového odpadu. Navrhování budov, jako budoucích materiálových bank pro jiné struktury, by tuto statistiku výrazně snížilo.

Na projektu Circle House úzce spolupracují čtyři architektonické firmy s více než 30 dodavateli a partnery včetně zástupců města Aarhus. Projekt je finančně podporován různými inovačními programy a chce ukázat, že budovy je možné navrhovat a stavět úplně novým způsobem, než jsme byli doposud zvyklí.

Různé výzvy, společná řešení

Abychom se mohli změně klimatu přizpůsobit, musíme mít k dispozici odpovídající stavební materiály. Zároveň by spolu měli spolupracovat různí výrobci, aby se jejich materiály daly vzájemně použít. Pokud chceme být na změně klimatu nezávislí, nebo ji oddálit, nejdůležitější je v současnosti postarat se o zlepšení energetické účinnosti a požární bezpečnosti stárnoucích staveb a o zlepšení mikroklimatu.

Přijetím inovativních technologií a řešení, které pomáhají chránit a připravovat budoucí generace na dopady změny klimatu, lze vytvořit udržitelná města.

The post Udržitelné město. Co to vlastně znamená? Pro příklady nemusíme chodit daleko – najdeme je kousek od nás v Evropě appeared first on BYDLENÍ VE VATĚ.

Při plánování oprav je běžné, že se většinou všichni snaží co nejvíce ušetřit. Má se za to, že při opravě malého domku se nic moc pokazit nedá. Ale opak je pravdou. Ukazuje se, že i když opravujete dům, ve kterém pobýváte pouze v létě a v zimě ho necháváte ladem, měli byste také plánovat, aby vynaložené investice nebyly zbytečné. Podělíme se s vámi o příběh, díky kterému se dozvíte, na jaké věci je třeba si dát pozor, než začnete s opravou, třebaže i jen malé nemovitosti.

Malý domek

Pocházím z města, ale už rok žiji na venkově, v domku postaveném v roce 1927, který jsem zdědil po prarodičích. Poté, co jsme ho získali, se nám zdálo, že to bude skvělé místo pro víkendy mimo město. Co víc si přát. Na dvoře je plno zeleně, roste tu ořešák, pod kterým se dá grilovat, a po večírku se dá kde přespat.

Nedlouho po nastěhování se ukázalo, že přece jen další přání existovalo – potřebovali jsme zrekonstruovat koupelnu.

Tak začal kolotoč nekonečných oprav, jehož příběh může být velmi poučný, protože chalupy tohoto typu stojí v mnoha malých obcích a stále více lidí si je kupuje namísto letních chat.

Lze říct, že se jedná o bydlení stavěné podle typizovaného projektu. Každé z nich má podobné uspořádání místností: vchod přes vstupní halu, následuje velká kuchyň se sporákem na dřevo, který zároveň slouží i jako kamna, a vstup do ložnice. Za kuchyní najdete tzv. spíž – dlouhou místnost bez oken, která se dá použít také jako šatna nebo komora. My jsme zde vestavěli balkonové dveře a místnost jsme upravili jako dětský pokoj.

Dnes, po letech, bychom mohli říci, že se jedná o dřevěný dům s velkou šatnou a kuchyní spojenou s obývacím pokojem a ložnicí. O koupelně bych ale raději nemluvil, protože „dřevěný domeček na krásném místě“ by byl příliš malebný popis pro dům s venkovní koupelnou na zahradě.

Katastrofální oprava

Při budování koupelny jsme udělali první a pravděpodobně největší chybu. Abychom ušetřili a nepřidělávali si příliš moc práce, postavili jsme koupelnu poblíž verandy. Většina lidí, kteří instalují koupelnu v domech tohoto typu, k tomu přistupuje podobně. 

Ze začátku všechno vypadalo dobře, zvenku bylo možné bez přezouvání přijít rovnou do koupelny. Bylo by to skvělé, pokud bychom v chaloupce trávili jen léto a prakticky celý den byli venku. Ale když jsme tu chtěli zůstat i v zimě, pokaždé, když jsem po koupání přecházel z koupelny přes studenou verandu, pomyslel jsem si, proč jsme to pořádně nepromysleli už na začátku. Kromě toho jsme odmítli domek zateplit, protože jsme tu chtěli zůstávat jen na prázdniny. 

Po vylepšení hygienického zázemí jsme trávili v chaloupce čím dál více času. Časem se ukázalo, že se nám nelíbí starodávný interiér. Rozhodli jsme se, že vnitřek domu poněkud zmodernizujeme. ,,Jen vyměníme tapety, koupíme nějaký nábytek a tím to tady trochu vylepšíme,“ sdělila mi moje nejdražší. Nu což… 

Brzy se ukázalo, že pod starými tapetami jsou shnilé srubové trámy, elektroinstalace se rozpadala jen pouhým dotekem, na jednom místě byla zcela shnilá podlahová prkna a podlaha se propadla o 20 cm. V podkroví se mi jednou podařilo stoupnout na sice jediné, ale také úplně shnilé prkno. Moje noha prorazila stropní desku a vytvořila obrovskou díru, která nějakou dobu připomínala lustr vyrobený v avantgardním stylu.

Opravy se nakonec protáhly na celé léto a stály hodně peněz.

Když plánovat, tak s rozumem

Bohužel při plánování oprav jsme toho mnoho neznali a nevěděli jsme, na co všechno si můžeme troufnout. Nenaplánovali jsme všechno správně. Zaprvé jsme domek nezateplili. Kuchyň a ložnice jsou sice vytápěné kachlovými kamny, ale pro vyhřátí koupelny a dětského pokoje, který vznikl ze spíže, musíme používat elektrická topná tělesa. Bez řádného zateplení domku minerální vlnou musí být tato tělesa zapnutá nepřetržitě, což stojí nemalé peníze.

Chybějící izolace se nám připomíná pokaždé, když okolo nás projíždí traktor či kombajn.

Velkým problémem je také nezateplená podlaha. I když je v zimě místnost vyhřátá na 25 °C, musíme nosit papuče, protože je nám zima od nohou.

Neustále je nedostatek elektrických zásuvek a z prodlužovacích kabelů se už vytvořila opravdová pavučina. To nám obzvlášť leze na nervy i z toho důvodu, protože když elektrikáři dělali novou elektroinstalaci, mohli jsme jim říct, aby namontovali tolik zásuvek, kolik bude potřeba. Nám se však zdálo, že dvě zásuvky v každé místnosti stačí. Vždyť jsme měli v úmyslu jen nabíjet mobilní telefony…

Hlavní rada

Dnes, když mí známí chtějí rekonstruovat podobný dům a žádají mě o radu, obvykle odpovídám takto: Naplánujte opravu tak, jako kdybyste chtěli v domě bydlet po celý rok. Podle svých zkušeností a podle toho, co vidím u ostatních, mohu říci, že i když tam nežijete trvale, může se stát, že vás někdy napadne přijet na svátky či oslavit Nový rok nebo tam strávit několik dní dovolené v zimě. Pak se ukáže, že myšlenka vybudovat koupelnu nebo kuchyni se vstupem z nevytápěné verandy nebo přístavku už není tak geniální, jak se zdála být v létě. Jistě, náklady se tím zvýší, ale nemusíte přece udělat všechno během jedné sezony. Dokud v domku bydlíte pouze v létě, není důležité, jestli jsou kuchyně nebo jiné místnosti úplně zařízené. Mnohem důležitější je, aby byly prostory vhodně naplánované a byly na správných místech. Obzvlášť se to ukáže, pokud budete chtít dům využívat nejen v létě. 

Minerální vlnou ROCKWOOL je možné obkládat kdykoli – což zrovna teď dělám. Ale změnit uspořádání už zrekonstruovaných pokojů tak, aby se v nich dobře žilo i na podzim nebo v zimě, je mnohem těžší.

Hlavní moje rada zní: Pusťte se směle do toho! Nebojte se a neváhejte. I kdybyste udělali nějakou chybu, i tak to bude fajn. Mít vlastní dům na venkově je přece nádherná věc. I kdyby nebyl úplně ideální. Tak jako ten můj.

The post Malý domek. Malá, ale vlastní. Na co si dávat pozor při opravě chalupy appeared first on BYDLENÍ VE VATĚ.

Koupelna i kuchyň jsou do jisté míry oázou relaxace. Tyto místnosti nám dovolují odpočívat,  v kuchyni se můžeme radovat z přípravy a ochutnávání jídel a poznávání nových chutí. Když však přijde čas na jejich renovaci a modernizaci, mohou představovat výzvu. Máme šanci  vytvořit kuchyň nebo koupelnu svých snů, kde se budeme cítit příjemně.

S jakými náklady bychom při rekonstrukci koupelny nebo kuchyně měli počítat?

Tyto dva „nezbytné prvky“, které jsou součástí každého domu nebo bytu, neuvádíme náhodou. Nejen  kvůli emocionálnímu vztahu, který nás s těmito místnostmi pojí. Jsou si rovněž podobné z hlediska nákladů, které nás čekají, když se v určitém okamžiku rozhodneme k zásadnímu kroku: „dělám rekonstrukci!“.

Než se pustíme do rekonstrukce

Než se však rozhodneme pro rekonstrukci, měli bychom vědět, co nás čeká a na co se připravit. Rekonstrukci je vhodné dobře promyslet a naplánovat. Dobrá příprava dokáže snížit cenu a zabránit nepředvídaným výdajům během realizace. Celková cena rekonstrukce či renovace je závislá na rozsahu stavebních úprav, velikosti rekonstruovaného prostoru, dispozičním řešení a zároveň na vybavení koupelny či kuchyně. V některých případech je nutné stavební úpravy konzultovat se statikem a případně mít i stavební povolení. Pokud zvolíme celkovou rekonstrukci koupelny nebo kuchyně, měli bychom počítat s velkým rozsahem prací, jako je například demontáž stávajícího bytového jádra a provedení nového, bourání nebo postavení nových stěn nebo příček, elektroinstalace, vodoinstalace, apod. Můžeme se však rozhodnout i pro menší renovaci a pořídit si tak vysněnou kuchyň nebo koupelnu mnohem levněji.

Přestavbu koupleny či kuchyně je vhodné svěřit do rukou odborníků. Před zahájením rekonstrukce si udělejte průzkum realizačních firem a řemeslníků. Vybírejte pouze ty s dobrými referencemi. Nechte si zpracovat cenovou nabídku a k celkové ceně si připočítejte finanční rezervu 10 – 20 %. Během rekonstrukce se mohou objevit situace, se kterými jste při plánování nepočítali, a ze kterých mohou vyplynout neočekávané výdaje. 

Pojďme se podívat na nejdůležitější rozhodnutí  spojená s rekonstrukcí kuchyně a koupelny a spočítat odhadované náklady s tím spojené.

Skromná nebo královská koupelna?

Naprosto zásadní je plocha rekonstruovaného prostoru. Podívejme se na to, co nás čeká, pokud se rozhodneme kompletně změnit koupelnu s plochou 10 m2.

Než provedeme úpravu podlahy, zkontrolujeme rovinnost stěn, příp. odstraníme zbytky omítky nebo další nerovnosti, vyrovnáme podklad a provedeme penetraci.

Začněme podlahou, přesněji odstraněním staré dlažby – cena práce se pohybuje kolem 130 – 150 Kč/m2, takže pro plochu naší koupelny bychom měli počítat s částkou nad 1300 korun. Další práce spojené s renovací podlahy budou pravděpodobně o něco dražší (přibližně 2,5 tisíce), např. vyrovnání podkladu pod dlažbu samonivelační stěrkou, penetrace povrchu atd.

Pozornost je nutné věnovat výběru správného typu obkladu a dlaždic nejen z hlediska barvy a rozměrů, ale rovněž z hlediska vlastností.  Na trhu existuje velký výběr dlaždic různých formátů a s nádherným designem, jejich cenové rozpětí se velmi liší. Vybereme dlažbu velikosti např. 30 x 30 cm v ceně 600 Kč/m2. K tomu připočteme cenu práce a cenu dalšího materiálu potřebného k pokládce dlažby, např. lepidla, spárovací hmoty, hydroizolačního nátěru, lišt (v součtu přibližně 1400 Kč/m2).

Na řadu dále přijdou stěny, což je obvykle nejdražší fáze rekonstrukce koupelny. Práce spojené s výměnou starého obkladu za nový mohou vyjít přibližně na 13 až 15 tisíc korun při ploše 18 m² (odstranění starého obkladu, vyrovnání podkladu, lepení a spárování nového obkladu). K tomu je samozřejmě nutné připočítat standardní stavební chemii a cenu keramického obkladu. Můžeme se také rozhodnout i pro montáž podhledů nebo stropů ze sádrokartonu.

Pravděpodobně bude potřeba na stávající stěny a strop nanést novou omítku, která se v koupelnách používá na místech bez dosahu vody. Do vlhkých místností je vhodné použit speciální omítku a nátěr. Na klasické omítky pak přijde finální malba. Náklady na práci se mohou pohybovat přibližně od 6 tisíc a více. K těmto nákladům je nutné připočítat nákup materiálu, jako např. omítky a barvy.

Nezapomínejme na často nevyhnutelnou výměnu rozvodů elektřiny, odpadu nebo vody. Ceny se opět liší v závislosti na dodavateli a rozsahu prací. Provedení instalací je nutné přenechat odborníkovi.

Nyní nákup a montáž sanitárního vybavení. Zde máme relativně největší manévrovací prostor, kde můžeme buď ušetřit, anebo se rozšoupnout. Pokud půjdeme zlatou střední cestou, měli bychom počítat s následujícími náklady: umyvadlo: 5 tisíc, umyvadlová baterie: 2,5 tisíce, vanová baterie: 4,5 tisíc, vana: 8 tisíc, příp. sprchový kout: 10 tisíc. K nákupu vybavení je nutné připočítat náklady spojené s montáží a obložením vany či sprchy.

Neměli bychom zapomenout ani na detaily, které ovlivní celkový estetický dojem. Jde o výběr technických prvků, jako jsou sifony, revizní dvířka nebo větrací mřížky. Celková cena se může pohybovat kolem 4 – 4,5 tisíc.

Příjemnou atmosféru a prostředí pomáhá vytvořit i osvětlení, proto bychom ho měli volit s rozvahou. Osvětlení můžeme zvolit stropní, podhledové i nástěnné. Svítidla kupujeme taková, která jsou vhodná do vlhkého prostředí. Pokud vybereme základní stropní svítidlo spolu s nástěnným pro osvětlení zrcadla,  můžeme se dostat na částku přibližně 5,5 tisíce. Montáž osvětlení opět přenecháme odborníkovi.

Pokud společně s novou koupelnou uvažujeme i o nové pračce, měli bychom vzít v úvahu výdaje kolem 20 tisíc.

Dveře bychom měli vybírat nejenom s ohledem na design, ale rovněž kvalitu materiálu. K celkové částce připočítejme alespoň 8 tisíc na zárubně, dveře a kování.

Stručně řečeno, renovace naší vzorové koupelny vyjde orientačně minimálně na 130 tisíc, v závislosti na ceně práce. Náklady na práci činí kolem 40 % z celkové ceny rekonstrukce koupelny.

Náklady na rekonstrukci koupelny se běžně pohybují od 95 do 130 tisíc. Mohou však být i dvojnásobné, v závislosti na požadavcích a rozsahu renovace. Můžeme tedy všeobecně říci, že zásadní vliv na cenu rekonstrukce koupelny má rozsah rekonstrukce, obklady, dlažby a vybavení koupelny.

Základní doporučení můžeme shrnout takto: renovaci koupelny plánujme dopředu a velmi pečlivě. Vybíráme  nejenom materiál, obklady, vybavení koupelny, osvětlení, doplňky, ale rovněž šikovné řemeslníky nebo spolehlivou a profesionální firmu.

Renovace kuchyně – velká nebo malá?

Rozhodli jste se ve vašem bytě vyměnit starou kuchyň za novou? 

V tom případě se připravte na to, že ani rekonstrukce této místnosti není levnou záležitostí. I zde platí, že plánování a příprava jsou velmi důležité. Předejdete tak mnoha problémům, které mohou při rekonstrukci kuchyně nastat. Před samotnou renovací musíme mít jasnou představu o tom, jak má naše kuchyně vypadat. Podstatné je to, zda máme malou samostatnou kuchyň, anebo otevřenou, propojenou s další místností, třeba s obývákem.

Přestavbu kuchyně můžeme nechat na odbornících a obrátit se na některá z kuchyňských studií. Nebo se do projektu renovace kuchyně můžete pustit sami a novou kuchyň si navrhnout sami.

Začínáme demontáží kuchyňské linky a dlažby, která nás včetně odvozu odpadu vyjde asi na 6 tisíc.

Při rekonstrukci kuchyně začneme od toho, co není na první pohled vidět –  od rozvodů vody, odpadů a elektřiny. Výměna elektrických a vodovodních instalací není bezvýznamná, a to jak pro naši peněženku, tak pro pohodlí i naši bezpečnost. Za demontáž starých rozvodů a provedení nových elektro i instalaterských rozvodů včetně odpadu můžeme zaplatit přibližně 17 tisíc a více.

Vyjdeme-li z předpokladu, že kuchyň má podobnou plochu jako naše koupelna, rozsah prací spojených se změnou vzhledu naší kuchyně bude obdobný a čekají nás podobné výdaje na metr čtvereční, jako v případě koupelny.

První analogií jsou stěny a podlahy, které jsou často i v kuchyni prováděny za pomocí  obkladů a dlažby. Lze tedy předpokládat, že náklady na nový design kuchyně budou srovnatelné s náklady spojenými s koupelnou. Samozřejmě hodně záleží mimo jiné rovněž na aktuálním stavu kuchyně. 

Provedení dlažby na ploše 10 m2 může vyjít na 8 tisíc, obklady za linkou na ploše 4 m2 pak přibližně na 4 tisíce. Stěnu za kuchyňskou linkou můžeme chránit i jinými způsoby, než klasicky obkladačkami. Možností je celá řada. Nejlevnějším řešením jsou omyvatelné nátěry nebo tapety. Velmi praktické jsou i celoplošné desky z tvrdého PVC nebo dřevovlákna. Nejdražší variantou bývají celoskleněné desky. Připočítejme i náklady na vymalování, plocha 30 m2 vyjde do 3 tisíc.

Rovnou tak přejděme k výměně domácích spotřebičů. Kombinovaný sporák vyjde přibližně na 23 tisíc, lednička: 18 tisíc, digestoř: 3 tisíce, mikrovlnná trouba: 5 tisíc, myčka: 15 tisíc. 

A nakonec  výdaj, který pohltí větší část rozpočtu kuchyně: kuchyňská linka. Ceny jsou velmi rozdílné, zejména u řešení na míru. Výdaje se různí i v závislosti na typu materiálu, tvaru, stylu apod. Kuchyňskou linku můžeme pořídit za 70 tisíc, ale i za 500 tisíc. Pokud se však rozhodneme pro standardní levnější kuchyňskou sestavu, můžeme se vejít do 40 tisíc. K částce za kuchyňkou linku musíme připočítat cenu za montáž. Nezapomeňme na dřez a baterii. To nás vyjde asi na 8 tisíc.

Mějte však na paměti, že výše uvedené ceny jsou pouze přibližné a velmi orientačí. Je vhodné si nechat zpracovat více cenových kalkulací od vícero dodavatelů, vybrat si tu nabídku, která odpovídá vašim potřebám i finančním možnostem.

Sečteno a podtrženo, rekonstrukce průměrné kuchyně nás může vyjít na 150 tisíc a více, z toho přes 60 tisíc činí náklady na nové domácí spotřebice. Pokud se rozhodneme pro koupi dražší kuchyňské linky, pak se s celkovými náklady můžeme dostat i na částku 350 tisíc.

Někdy stojí za to jít o krok dále …

V tomto textu sme porovnávali rekonstrukce koupelny a kuchyně nejen kvůli srovnatelným úrovním nákladů na práci, ale také z důvodu komplikací, které často vyplývají ze specifik starší výstavby.

V současné době jsou moderní otevřené kuchyně spojené s další místností, např. s obývákem. Při přeměně malé kuchyně ve velkou a prostornou se však neobejdeme bez bourání stěn a výstavby nových příček nebo jejich posouvání. Náklady na takto rozsáhlou rekonstrukci je nutné kalkulovat individuálně, mj. v závislosti na ploše stěn, které budou zbourány a nutných dodatečných pracích, např. demontáž nebo změny vedení elektronistalace.

Při rekonstrukci koupelny se často vzdáváme vany a volíme sprchový kout a pak je nutné výrazněji změnit interiér koupelny. Máme příležitost se odizolovat od koupelnových zvuků, které se k nám dostávají od sousedů z bytů nad nebo pod námi. 

Snaha odizolovat se od hluku, který slýcháme od sousedů může být dalším důvodem k rekonstrukci. Zvuky se mohou přenášet stěnou, stropem nebo podlahou, mohou se šířit i instalační šachtou. Při renovaci bytu se vyplatí myslet i na vytvoření příjemného a klidného prostředí a tyto konstrukce odhlučnit pomocí zvukově izolačních materiálů, například minerální vlnou. Protihluková opatření v instalační šachtě lze provést pomocí akustické a paropropustné minerální izolace, kterou obalíme rozvody a zamezíme tak přímému kontaktu s konstrukcí stěny. U příček, sádrokartonových předstěn nebo podhledů můžeme snížit šíření hluku vyplněním těchto konstrukcí touto minerální izolací. Je třeba dbát na správný postup montáže a používat nejen pružný spojovací tmel, ale i pružné pásky, které nalepíme na rošty sádrokartonové konstrukce.

Jak neslyšet sousedy – akustické úpravy v interiéru.

Tyto úpravy sice navýší původně plánovaný rozpočet na rekonstrukci, ale zaručí pohodlí, klid a funkčnost vaší nové koupelny a kuchyně.

Společně tak vytvoříme nádherný a příjemný domov, kde se budeme cítit příjemně a můžeme si užívat společné chvíle při odpočinku a relaxaci. Užijeme si nový domov v klidu a tichu. A o tom rekonstrukce přece je.

Podívejte se také zde: Vše o rekonstrukci domu – Kolik vás to bude stát?

The post Rekonstrukce koupelny a kuchyně. Kolik zaplatíte? appeared first on BYDLENÍ VE VATĚ.