Když byl dříve radiátor vlažný, automaticky nás napadlo, že s topením není něco v pořádku. Buď totiž došlo k poruše centrálního vytápění, nebo bylo potřeba přidat do kotle. V dnešní době je tomu naopak. Narůstá obliba nízkoteplotních radiátorů, které umožňují vytápět mnohem účinněji s nižší energetickou spotřebou.
Pokud hledáte, jaký způsob vytápění domu by pro vás byl nejvhodnější, určitě by vám neměl uniknout nízkoteplotní systém vytápění. Jeho název vychází z odlišnosti od klasického topení s centrálním ohřevem. U klasického teplovodního vytápění fungují radiátory na principu konvekce. Aby bylo možné místnost přes klasické radiátory příjemně vytopit, musí se v nich voda ohřát na vysokou teplotu. Teplota topné vody může dosahovat 70 °C až 80 °C. Klasické radiátory sice ohřívají okolní vzduch, ale dochází při tom k nerovnoměrnostem. Teplý vzduch stoupá vzhůru a dole se drží chladnější – rozdíl teplot u podlahy a v horní části místnosti může být i několik stupňů.
Nízkoteplotní systém vytápění pracuje s nižší teplotou – obvykle kolem 45-55 °C (u tepelných čerpadel dokonce 35-45°C), čímž se šetří náklady na spotřebu energie a rozdíl teplot mezi spodní a horní částí místnosti je maximálně 1°C, což je pocitově mnohem příjemnější. Další nespornou výhodou je, že některé ze systémů nízkoteplotního vytápění se dají použít nejen na vytápění, ale i k chlazení místností, což oceníte zejména v horkých letních měsících. Nízkoteplotní radiátory sice přenáší teplo stejným způsobem jako klasické, ale jsou energeticky úspornější a minimalizují ztráty tepla během jeho distribuce v rámci celé otopné soustavy.
Vhodné radiátory
Aby se dal dům takto příjemně vytopit, musí být splněné 2 podmínky. Dům by měl být kvalitně a pořádně zateplený, aby nedocházelo k zbytečným únikům tepla. Druhou podmínkou je použití vhodných výměníků tepla, kterými může být například podlahové vytápění, stěnové vytápění nebo speciální nízkoteplotní radiátory a nejlépe použití tepelného čerpadla, nebo kondenzačního kotle. Nízkoteplotní vytápění by mělo mít co největší plochu, ze které bude sálat teplo. Je tak schopné přenést z topné látky co nejvíce energie do interiéru domu. Nejvhodnějšími otopnými tělesy pro nízkoteplotní vytápění jsou desková (velkoplošná) tělesa vyrobená z tvarovaného ocelového nebo hliníkového plechu v kombinaci s podlahovým nebo stěnovým vytápěním. U deskového tělesa se obvykle jedná o dvě prolisované desky z plechu, které jsou po obvodu a mezi kanálky svařené. Jejich horní část je rozvodná a spodní část sběrná. Z boku jsou tělesa zakrytá bočnicí a z horní strany výdechovou mřížkou. V některých modelech jsou navíc nainstalované malé ventilátory, které urychlují proudění vzduchu kolem jejich povrchu. To může zvýšit množství tepla vyzařovaného radiátorem až o několik desítek procent a zároveň lépe distribuovat teplo v místnosti. Při výběru radiátoru je dobré také hledat model, ve kterém jsou horní lamely ohnuté směrem dovnitř. Takový tvar způsobuje, že ohřátý vzduch je jakoby foukán do středu místnosti, místo aby se unášel podél stěny k stropu.
Ekologické
Nízkoteplotní instalace se kvůli nižší spotřebě energie skvěle hodí pro spolupráci s tepelnými čerpadly, solárními kolektory a dalšími nízkoteplotními zdroji. Jsou k tomu doslova stvořené zejména díky tomu, že nižší teplota vracející se topné látky do čerpadla přispívá k vyšší účinnosti za nižší spotřeby energie.
S nízkoteplotními radiátory a instalacemi dokáží spolupracovat i moderní kondenzační plynové kotle. Pro kondenzační proces je vždy důležitá nízká teplota vracející se látky. Dá se říct, že teplota látky může dosáhnout maximálně 55 °C, přičemž čím nižší tato hodnota je, tím vyšší má kotel účinnost. Není tedy divu, že nízkoteplotní instalace, kde teplota topné látky na výstupu zřídka dosahuje této hodnoty, a při návratu obvykle dosahuje 25-30 °C, ideálně spolupracují s kondenzačními plynovými kotli.
Pohodlí a komfort
Výhodou nízkoteplotního vytápění domu není jen nižší spotřeba energií a tím pádem nižší náklady a menší dopad na životní prostředí. Velkým plusem je, že jak radiátory, tak tolik oblíbené podlahové vytápění se dá napájet stejným oběhem. Nižší teplota radiátorů také znamená, že ohřátý vzduch se rovnoměrněji šíří místností. Nedochází k vytváření teplých ostrůvků kolem radiátorů. Zpomaluje se proudění vzduchu kolem radiátoru a tím pádem se i méně výří prach, což je výhodné pro alergiky. Nižší teplota otopné látky také znamená, že celý systém je méně náchylný k opotřebení a tím pádem se zvyšuje i jeho životnost.
Pokud jde o nevýhody nízkoteplotního vytápění, aby se dala v domě dosáhnout stejná teplota jako u vytápění klasickými radiátory, nízkoteplotní radiátory musí mít mnohem větší rozměry. Další nevýhodou je vyšší pořizovací cena. Na trhu ale existuje velmi bohatá nabídka různých designů nízkoteplotních radiátorů, která svým vzhledem interiér neruší, ba naopak, někdy ho může esteticky doplňovat a vyšší náklady na pořízení budou v dalších letech vyrovnané nižšími provozními náklady. Dalším důležitým aspektem je i rychlost, za jakou se dům vyhřeje na příjemnou teplotu. U nízkoteplotního vytápění trvá ohřev domu o něco déle. Pokud by mělo k takovým situacím docházet často, je vhodné zvážit pořízení radiátorů s ventilátory, které tuto nevýhodu eliminují.
Nízkoteplotní radiátory jsou zkrátka modernější a energeticky efektivnější volbou, zejména v kombinaci s kvalitním zateplením a obnovitelnými zdroji energie a jejich výhody dalece převažují nad jejich omezenými nevýhodami.
Autor textu:
Eva Habrnálová
Baví ji témata jako je udržitelnost, soběstačnost, bezpečnost, pohodlí a zdravé bydlení. Čím dál více se totiž dostávají do popředí při plánování nové, nebo rekonstruování stávající stavby. To, jaké bydlení si zařídíte, bude mít obrovský vliv na váš život. Přemýšlet dopředu se vyplatí. Doufá, že vás články budou inspirovat k lepším nápadům.
