Netradičně a zajímavě řešená garsonka
Bydlení

Garsonka plná hudby

Helena Ježková minut čtení

V Praze existuje jedna garsonka, která slouží jako obytný prostor a zároveň je v ní ukryto nahrávací studio, které už si poslechlo například Helenu Vondráčkovou, Evu Pilarovou, Ivetu Bartošovou a mnohé další. S jejím majitelem, sympatickým muzikantem Jarkem Šimkem, jsme se bavili o tom, jaký je život mezi odhlučněnými stěnami. 

 

Jste muž mnoha profesí – zpěvák, skladatel, textař, producent, autor hudby k muzikálům, muzikálový herec. Čím se cítíte být nejvíc?   

Cítím se nejvíc tím, co mě činí šťastným. To se průběžně mění. Dřív mě naplňovalo vystupovat v muzikálech, teď už bych se na prkna vracet nechtěl. Momentálně mě nejvíc baví věnovat se sám sobě. Píšu vlastní písničky, skládám k nim hudbu a zpívám. Dlouhou dobu jsem písničky komponoval ostatním, vytvářel aranže nebo spolupracoval na hudbě k muzikálům a sebe dával na druhou kolej. Teď to mám naopak a jsem za to rád.  

Jaké jsou vaše nejbližší plány? Co chystáte? 

Nedávno jsem dokončil několik videoklipů a jeden z nich, píseň „Svatební“, se dokonce stal nejúspěšnější svatební písničkou, doprovází snad každou českou svatbu (*na Youtube má přes milion shlédnutí). Chystám se vydat své výběrové CD „Jarek Šimek Love songs“. V okamžiku, kdy se ale dostavily zdravotní komplikace, jsem spoustu věcí přehodnotil a krom jiného jsem upravil i svůj budoucí směr. Příští rok chystám s podporou Knihy Dobrovský svůj vlastní koncert, CD nových písní a nové videoklipy. 

Vedle toho pokračuji i v navázané spolupráci s Františkem Janečkem na Fantomovi opery a píšu nové písničky pro Natálii Grosovou nebo Bohuše Matuše. 

 

Co je vaší vysněnou metou?  

V prvé řadě chci být zdravý. Mým cílem je dělat písničky a zpívat, dokud budu moct. Lhal bych, kdybych tvrdil, že netoužím po úspěchu. Samozřejmě chci být také úspěšným zpěvákem. 

 

Kde berete inspiraci pro nové písničky?    

Mám spíš problém svoji inspiraci krotit. Mám hromadu nápadů a připravených písniček, ale musím brzdit.  

 

Váš otec je z rodiny světských, dědeček měl dokonce maminku ze slavného cirkusového rodu Berousků. Co z toho je ve vás?  

Jako dítě jsem kolotoče miloval. Strašně jsem se těšil na návštěvy k babičce, kde jsem dostával dárky ze střelnice. Kolotočáři byli za komunistů prakticky jediní povolení podnikatelé. Celkem bez problémů se dostali i do zahraničí. Pro mě to byl strašně atraktivní svět, protože byl jiný.  

Geny předků se u mě projevují asi hlavně tím, že jsem upovídaný, rád se předvádím. Je ve mně i kus takové té světské teatrálnosti. Mámina strana rodiny byla zase muzikantská, takže se to u mě pěkně potkalo. 

Vlastně to byla moje máma, kdo mě přihlásil už jako dítě do sboru. Jako učeň jsem pak vystupoval v kapele na vojnu jsem nastoupil do armádního uměleckého sboru, což byla tehdy docela prestižní vojenská služba (*souborem prošly osobnosti jako Jiří Krampol, Jiří Langmajer, Vladimír Menšík nebo Martin Stropnický)

 

Myslíte, že vaše světské kořeny mohly formovat i váš vkus nebo preference v ohledu bydlení? 

Nevyrůstal jsem v maringotce, ale v malém bytě. Teď bydlím v garsonce. Mám rád kolem sebe prostor, takže se snažím neshromažďovat u sebe doma zbytečné věci. Všechno zbytečné jde bez milosti ven. Co se týká stylu, časem se měnil, ale dnes je to čím méně, tím lépe, prostě jednoduchost. 

 

Doma máte nahrávací studio. Jak složité bylo garsonku odhlučnit? 

Mám nejspíš to vůbec nejmenší nahrávací studio, v němž se něco tvoří. Pro odhlučnění je stěžejní zaměřit se hlavně na rohy i stěny a vyplnit je speciální akustickou pěnou – to jsou takové ty tmavé dílce s měkkými hroty. Ty právě mají za úkol rozbít a pohltit zvuk. Na zemi by neměl chybět koberec. 

  

 

Co na to vaši sousedi? 

V době, kdy jsem nahrával desku Ivetě Bartošové, to bylo docela divoké. Iveta chtěla občas natáčet třeba ve tři hodiny ráno. V té době jsem navíc studio příliš odhlučněné neměl, tak to pak sousedi bouchali na stěny. Dnes už je to jinak. Respektuji večerní klid, takže po 10 hodině nenahrávám a hudbu už pouštím bez zbytečného zesilování.  

 

 

Co byste si přál na svém bydlení změnit?  

Teď zrovna plánuju rekonstrukci a docela mě mrzí, že tím přijdu o stěnu podpisů, kam otiskl svůj autogram každý, s kým jsem tu pracoval. Časem bych si chtěl pořídit větší byt, kde bude studio v samostatné místnosti. To si pak dopřeju i klasickou velkou postel s matrací, která nahradí můj rozkládací gauč. 

Stěna podpisů

Děkujeme!

  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *