Průzkum půdy a podloží

Před stavbou základů je důležité provést řadu studií a průzkumů, aby se zajistilo, že základy budou navrženy a postaveny správně a že unesou váhu budovy v daném prostředí. To je důležité provést už ve fázi architektonicko-stavebního projektu. Je proto důležité obrátit se na geologa, který provede geologický průzkum. Připraví geologickou dokumentaci s informacemi o typu půdy, podloží a geologických podmínkách na staveništi. Provede hydrogeologický průzkum, ve kterém zjistí úproveň hladiny podzemní vody a další informace důležité pro návrh hydroizolace a prevenci před problémy s vlhkostí. Dokumentace pak bude cenným vodítkem pro architekta a stavitele.

Na jejím základě můžeme volit  způsob zakládání. V obytné výstavbě jsou nejčastější základové pásy. Zejména u malých staveb a zděných rodinných domů. Na hotových základech se staví betonové základové zdi (z bednicích tvárnic) nebo zděné stěny, které někdy slouží i jako stěny sklepů.

Existují případy, kdy je půda na pozemku málo nosná nebo nestabilní, případně se na základy bude umísťovat montovaný, nebo prefabrikovaný domek. V takovém případě je vhodné zvolit další možnost – vyztuženou základovou desku. Ta je celá tvořená železobetonem a zaručuje, že zátěž od budovy bude rovnoměrně rozložená na mnohem větší plochu. Na druhou stranu je zhotovení desky mnohem rychlejší než zhotovení základové patky a je potřeba mnohem mělčí výkop. Tím se i urychlí zemní práce na stavbě.

Základová deska nabízí i další výhody, například možnost založit ji výše než tradiční patky, přičemž zůstane nad mrazovou zónou. Kromě toho lze desku účinněji tepelně izolovat od země, což je u základových pasů často problém. Základová deska tak funguje nejen jako základ domu, ale také jako podlaha prvního podlaží budovy.

Hydroizolace základů 

Teprve po dokončení této fáze přistoupíme k hydroizolaci základů. Je nesmírně důležité chránit základy před vlhkostí. Existují různé druhy izolací základových desek. Hydroizolace základové desky se nejčastěji provádí z asfaltových pásů, které chrání dům před vzlínáním vlhkosti z podlaží.  V případě, že je stavba založena hluboko pod zemí, s hladinou podzemní vody třeba 1 m pod úrovní terénu, pak je potřeba použít kvalitnější hydroizolaci.

Tepelná izolace základů – předpoklady

Každá budova postavená v energeticky úsporném standardu by měla mít izolované základy a měla by být komplexně zateplená tepelnou izolací, aby došlo k eliminaci tepelných mostů a vytvořilo se něco jako uzavřená termoska. Nejen stěny, ale i základy je proto důležité řádně a pečlivě izolovat pomocí vhodných materiálů. Během dlouhotrvajících mrazů si půda udržuje kladnou teplotu pouze v nezámrzné hloubce. Například v České republice je nezámrzná hloubka od 80 do 140 cm. Promrzání stavby můžeme zabránit správnou izolací základů v kombinaci s izolací vnější stěny. Izolace základů by měla být vybraná tak, aby součinitel prostupu tepla U podlahy a zdi přilehlé k zemině byl maximálně 0,45 W/(m²K).

Izolační materiály – podle čeho vybírat?

Pro svislou izolaci základů a izolaci soklu se často používá speciální typ pěnového polystyrenu – extrudovaný polystyren EPS. K izolaci základů lze použít také tepelně izolační kamenivo, jako je keramzit, pollytag nebo pěnové sklo. Tato kameniva se používají jako zásyp základových výkopů na vnitřní straně budovy a jako alternativa písku pod podlahou na terénu. Izolace základů by měla být dostatečně silná (alespoň 1 m), aby účinně chránila základy před pronikáním chladu. Stěny např. podzemních garáží nebo vchody do sklepů je rovněž nutné izolovat dostatečnou tloušťkou izolace.

Izolace základů u třívrstvé stěny

Izolace základů je klíčovou fází stavebního procesu, která významně ovlivňuje energetickou účinnost a tepelný komfort budovy. Výběr vhodné metody izolace a materiálů závisí na různých faktorech, jako je typ půdy a použitá stavební technologie.

V případě sendvičových zdí se vhodné spojit izolaci základů s izolací stěn, která může být provedena např. z minerální vlny. Toto řešení umožňuje vytvořit souvislou, nepřerušovanou izolační vrstvu, která účinně chrání budovu před tepelnými ztrátami v zimním období a před negativními účinky extrémních povětrnostních podmínek. Je důležité si uvědomit, že každý stavební projekt je jedinečný, a proto by měla být rozhodnutí o izolaci konzultovaná v jednotlivých fázích projektu se zkušeným architektem nebo stavbyvedoucím.

The post Hydroizolace základů – komplexní řešení a rady appeared first on BYDLENÍ VE VATĚ.

V tomto článku se zaměříme na teplovodní podlahové topení. Rozebereme si jeho jednotlivé vrstvy, podíváme se na uložení trubek podlahového topení a zmíníme i vhodné typy nášlapné podlahové vrstvy. Povíme si zkrátka vše, co se pro správnou instalaci podlahového vytápění hodí vědět.

Jak funguje teplovodní podlahové vytápění?  

Podlahové vytápění je oblíbenou volbou v rodinných domech – zejména v těch, které jsou stavěny podle standardů energeticky úsporných budov. Topení umístěné v podlaze je komfortní, neviditelné a také levnější než tradiční radiátorové vytápění. Teplovodní podlahové vytápění se napojí na zdroj tepla vybavený regulačním zařízením, které dodává vodu o teplotě do 50 °C. Podlahové vytápění spočívá v položení vytápěcích trubek v systémové podložce, která se zaleje cementovým nebo anhydritovým potěrem. Podlaha se poté stává radiátorem s velkou otopnou plochou. 

Pro příjemný tepelný komfort se podlaha vyhřívá obvykle na 22-25 °C. Z hlediska hygienických limitů je maximální teplota nášlapné vrstvy stanovena na 29 °C. V místnostech s krátkodobým pobytem osob (například v koupelně) je teplota povolena maximálně 33 °C. Díky rovnoměrnému rozložení teploty v podlaze vnímáme vyšší tepelný komfort při nižší teplotě. Proto lze místnosti vytápět na teplotu o 1-2 stupně nižší než jste zvyklí, aniž byste vnímali rozdíl v pocitu pohodlí. Volbou teplovodního podlahového topení lze ušetřit náklady na ohřev vody.  Teplota vody v podlahovém topení je většinou kolem 30-35 °C, kdežto voda v soustavě radiátorů se ohřívá přibližně na teplotu kolem 60-80 °C. 

V rámci návrhu je třeba promyslet i vhodný zdroj tepla. Aby nedocházelo k přehřívání, podlahové vytápění vyžaduje nízkoteplotní zdroj vytápění, který produkuje topné médium s maximální teplotou 50–55°C. Vhodným řešením mohou být tepelná čerpadla, ale také plynové, elektrické a kondenzační kotle. Horší už to bude s kotli na tuhá paliva, u kterých není možné nastavit požadovanou teplotu. V takových případech se neobejdete bez instalace dodatečné ochrany, která zabrání vniknutí horké vody do podlahového vytápění. Zvolit můžete vyrovnávací nebo akumulační nádobu, která zchladí horkou vodu, alternativně i směšovací systém, který rovněž sníží teplotu vody na požadovanou hodnotu.

Věděli jste, že aby ohřívače vody fungovaly jak mají, je třeba vycházet z výpočtu, který ověří, zda výkon tepelného vytápění pokryje tepelné ztráty domu. Výpočty jsou uvedené v návrhu, který zpracovává autorizovaný projektant před každou instalací.

Přečtěte si také: Chcete koupit dům? Na co si dát před investicí pozor 

Z čeho se skládá podlaha s podlahovým vytápěním?

Pojďme si říct, z jakých částí se podlaha s podlahovým vytápěním skládá a na co je třeba při správné instalaci pamatovat.

Teplovodní podlahové topení se skládá ze dvou hlavních částí: rozdělovače a trubky, dále pak ze systémových částí, které určují způsob montáže a regulaci systému.

Složení podlahy s vytápěním:

• Betonový podklad 

Podklad, na který budete instalovat podlahové topení, by měl být nejen pevný a odolný, ale také naprosto čistý a suchý. Pokud podklad není rovný, je nutné ho překrýt dodatečnou vyrovnávací vrstvou. Před instalací podlahového topení bychom měli předem uzavřít vodovodní potrubí.

• Izolace proti vlhkosti

V případě izolace podlahy nad terénem je potřeba pod vrstvou tepelné izolace položit izolaci proti vlhkosti. Beton při vysychání nasává vlhkost z okolí a při absenci izolace proti vlhkosti jí vytahuje ze země, což vede k deformaci topné desky. Hydroizolaci proti zemní vlhkosti je možné provést např. z PE fólie nebo modifikovaných asfaltových pásů. Hydroizolační vrstva nesmí být poškozená.

• Tepelná a akustická izolace

Vrstva tepelné izolace zabraňuje nežádoucímu úniku tepla. Teplo šířené podlahovým topením prostupuje nahoru a prohřívá betonovou vrstvu. Tepelná izolace, která může být provedena z minerální vlny, pěnového nebo extrudovaného polystyrenu, se pokládá na hydroizolační fólii, která je položena na betonovém podkladu podlahy na terénu. XPS je vhodný např. pro lokálně zatížená místa nebo podlahy v garážích.

Při realizaci podlahy na stropní nosné konstrukci lze použít minerální kamennou vlnu, která pomůže k odhlučnění stropu, zamezí šíření kročejového zvuku a zlepší vzduchovou neprůzvučnost konstrukce. Minerální izolace funguje zároveň jako tepelná a lze jí použít i pro zamezení úniků tepla v podlahách nad nevytápěnými místnostmi. V tomto případě bude vrstva tepelné izolace o něco vyšší, než se používá při akustické izolaci stropů mezi vytápěnými místnostmi.  

• Separační vrstva

Mezi minerální vlnou a potěrem musí být vložena separační vrstva, například PE fólie, která zamezí pronikání vody do tepelné izolace. Separační fólii je možné vynechat mezi betonem a pěnovým polystyrenem. Pokud je potěr z andhydridu, musí být separační vrstva použita vždy. 

• Systémová deska

Systémová deska umožňuje flexibilní uložení topných trubek, aby se nemohly volně pohybovat a chrání je při lití vrstvy potěru. Rovnoměrné rozložení potrubí je velmi důležité při zachování předpokládaných vzdáleností mezi topnými trubkami.

• Podlahové vytápění 

Vyhřívaná podlaha funguje jako radiátor, odebírá teplo z instalace a vyzařuje ho do místnosti. Teplá voda, která proudí v trubkách ohřívá betonovou a nášlapnou vrstvu. 

Teplota na povrchu podlahy by v běžných obytných prostorech neměla překročit 29 °C. Vyšší teplota může být v koupelnách nebo okrajových zónách.

• Betonová vrstva/anhydrit

Minimální tloušťka potěru je dána normou nebo výrobcem roznášecí vrstvy. Tloušťky plovoucích potěrů závisí mj. na stlačitelnosti podkladních vrstev a na plošném zatížení. Tloušťka a kvalita betonové desky musí odpovídat charakteru zatížení, rozměru podlahy a musí být v souladu se statickým návrhem.

• Nášlapná vrstva podlahy

Ne všechny typy podlah jsou vhodné pro podlahové vytápění. Nejlepší a nejméně problematické jsou materiály s vysokou hustotou a nízkým tepelným odporem. Přes tyto materiály by mělo projít co nejvíce tepla do místnosti, například dlažba má nejlepší tepelnou vodivost. Další možností je provést plovoucí podlahu třeba laminátovou nebo i dřevěnou. Nášlapné vrstvy musí být však certifikované pro podlahové vytápění. Kromě toho je možné použít koberce, ideálně s nizkým vlasem, linoleum nebo vinyl, příp. dřevěné parkety s certifikací pro podlahy s vytápěním.

Pokládka podlahy s podlahovým topením vyžaduje odborné znalosti. Opravy nesprávně provedené podlahy jsou nádkladné a komplikované.

Jaký typ potěru pro podlahové vytápění?

V případě podlahy provedené mokrým procesem je deska s podlahovým topením zalitá např. potěrem, který akumuluje a odvádí teplo do místnosti a umožní rovnoměrnou distribuci tepla v podlaze. Kromě toho vyrovná podlahu do roviny a připraví jí pro pokládku nášlapné vrstvy.

Pro provedení litých podlah se často používají dva různé typy materiálů, a to cementový litý potěr a anhydritový.

Betonová nebo adhydritová vrstva podlahy musí být oddělena po celém obvodě místnosti a od dalších svislých konstrukcí okrajovým dilatačním páskem. Díky dilatačnímu pásku po obvodu stěn dojde ke snížení přenosu kročejového hluku do spodních místností. U velkých podlahových ploch se podlaha rozdělí na dilatační plochy v souladu s projektovou dokumentací. Dilatace podlahy zároveň umožní vyrovnání objemových změn, které nastávají vlivem působení teplot, kdy se roznášecí vrstva roztahuje a smršťuje (především u cementových potěrů). Při smršťování velkých ploch vzniká vysoké tahové napětí, kdy vznikají praskliny. Dilatační spáry tak zamezí popraskání betonu a narušení svislých stěn. Vznikne tzv. plovoucí podlaha, která je oddělena od ostatních konstrukcí.

Doporučujeme článek: Jak utěsnit okna? Těsnění u starých oken – jak snížit únik tepla!

Tloušťka lité podlahy se navrhuje podle plánovaného zatížení, příp. i s ohledem na stlačitelnost podkladu. Podlaha s vyšším zatížením musí mít rovněž vyšší pevnost. Minimální tloušťka roznášecí vrstvy je také ovlivněna vlastnostmi zvoleného systému podlahového vytápění. Celková výška vrstvy včetně rozvodů topení a potěru může být proto různá, standardně je cca 75 mm pro podlahové topení s cementovým potěrem.

Normové parametry litého betonu použitého pro těžké plovoucí podlahy (bez podlahového vytápění) při stlačitelnosti podkladních vrstev ≤ 3 mm: minimální tloušťka litého potěru při plošném zatížení ≤ 2.0 kN/m² je 35 mm, pevnost v tahu za ohybu ≥ 4,0 MPa (třída pevnosti v tahu za ohybu F4).

Výrobci doporučují, aby tradiční betonové potěry byly vyztužené armovací sítí, která se vkládá postupně do středu betonové směsi.

Samonivelační stěrka, je jedna z nejdůležitějších hmot, bez které se nedá udělat rovný podklad pro položení podlahy. Samonivelační stěrka se hodí pro velkoplošné vyrovnání hrubých nerovností.

Andhydritové potěry jsou samonivelační, snadno vytváří rovinu. Jsou lehčí v porovnání s cementovým potěrem, pružnější a rychleji se zahřívají, mají vyšší tepelnou vodivost. Zároveň však i nižší tepelnou setrvačnost. Beton hřeje v podlaze déle. Při použití anhydritového potěru lze vytvořit podlahu menší tloušťky. Cena oproti litému betonu je nižší.

Anhydritové potěry jsou citlivé na vlhkost. Při namočení ztrácí pevnost až do momentu, kdy vyschnou. V rodinném domě nejsou vhodné pro všechny místnosti, jako např. koupelny, sklepy nebo garáže. Anydritový potěr lze zvolit například při rekonstrukci domu, kdy potřebujeme a zohlednit i menší zatížení stropu a realizovat podlahu s vytápěním.

Schéma podlahy s podlahovým vytápěním:

1. 1. Nosný beton na terénu nebo stropní deska
   2. Hydroizolační vrstva s tepelnou izolací
   3. Systémová deska s podlahovým topením a betonovou/anhydritovou vrstvou
   4. Nášlapná vrstva

Pokládka podlahového topení

Po dokončení pokládky hydroizolace a tepelné izolace položte trubky podlahového topení na předem připravený a očištěný podklad. 

Systémů podlahového vytápění je více. Nejčastěji používaným je teplovodní vytápění se systémovou deskou. Kromě toho existují systémy např. s použitím vodicích lišt. Teplovodní podlahové topení lze uchytit i např. pomocí fixační příchytky. Nebo se topné trubky rovnoměrně rozloží podle potisku na fólii a upevňují se např. háčky ručně nebo pomocí trackeru.

Způsobů pokládky podlahového topení je několik. Rozmístění topných spirál neovlivňuje celkovou tepelnou účinnost topení v podlaze místnosti – určuje však rozložení teplot na povrchu podlahy. 

Díky uspořádání potrubí do spirály, tzv. „šneku“, bude teplota po celé ploše podlahy rozložena rovnoměrně, protože přívodní a vratné trubky jsou uspořádány vedle sebe. Toto uspořádání je vhodné do místností, kde jsou zastoupeny okrajové zóny jen nepatrně, např. předsíň nebo koupelna uvnitř bytu.

Další možností pokládky trubek je meandr. Jedna část místnosti, kde je začátek meandru, má teplejší vodu než konec místnosti, kde je voda již ochlazena. Teplota spirály klesá se vzdáleností od stěny vlivem ochlazování. Začátek meandrové spirály by proto měl být umístěn u příček s nejvyššími tepelnými ztrátami, ke kterým dochází u vnějších obvodových stěn, oken a teras. 

Jaké zvolit panely pro podlahové vytápění? A jakou podložku pod podlahové panely?

Účinnosti podlahového vytápění je ovlivněn mj. typem nášlapné vrstvy, která může být provedena z různých materiálů. Nášlapná vrstva by měla být zvolena tak, aby přes ní prošlo co největší množství tepla. Měla by mít co nejmenší tepelný odpor. Ideální nášlapnou vrstvou pro podlahy s podlahovým topením jsou vhodné keramické dlaždice, laminátové plovoucí podlahy, dřevo nebo koberce s nízkým vlasem. Tyto podlahy musí být vždy certifikované pro podlahové vytápění. 

Mezi investory jsou rovněž hodně oblíbené podlahové panely. Při výběru vhodných podlahových panelů se řiďte pokyny a doporučením výrobce. Výběr podlahových panelů však není snadný a vyžaduje kontrolu několika důležitých parametrů. 

Důležitá je tloušťka panelu. U laminátových panelů pro podlahové vytápění se optimální tloušťka pohybuje kolem 8 mm. Panel v této tloušťce vyhoví jak z hlediska stability a odolnosti, tak z pohledu nízkého tepelného odporu.

Pozornost věnujte i třídě zátěže a třídě oděru, které hovoří životnosti a trvanlivosti panelů. Podlahové panely pro podlahy s podlahovým topením v obytných budovách by měly mít třídu oděru minimálně A3 (silné zatížení) nebo dokonce A4 (velmi silné zatížení). Důležitá je i třída jejich užitné hodnoty – zátěže, která určuje odolnost vůči intenzivnímu používání bez většícho opotřebení. Třída by měla být nejméně 31 nebo 32. Pak budete mít jistotu, že podlahové panely jsou kvalitní a jsou odolnější proti náhlým změnám teploty. Na obalu panelů by měl výrobce také uvést, že je výrobek schválen pro použití na podlahovém vytápění.

Z hlediska instalace mohou být pro podlahové topení použité podlahové panely, které se spojují click-systémem, tedy bez použití lepidla. Toto splňuje většina vinylových podlahových panelů.

Jak správně instalovat panely na podlahové vytápění?

Podlahové panely musí mít dilatační spáry, protože se působením teploty zvýší jejich objem a panely se vyboulí. Dilatační spáry je potřeba ponechat i kolem stěn.

Panely je nutné pokládat na rovný podklad. Tím bude zajištěno rovnoměrné vedení tepla. Panely s podložkou musí těsně přilnout k podkladu podlahy. V případě montáže na nerovný povrch může dojít k deformaci panelů. 

Podlahové panely se pokládají na vhodnou podložku, která má správnou tloušťku. Nesprávně spočítaná tloušťka může způsobit ohýbání panelů ve spojích. Je možné zvolit rovněž speciální podložky s integrovanou fólií. 

Kromě tloušťky je důležitý i materiál, ze kterého je podložka vyrobena. Zvolená podložka by měla mít co nejnižší tepelný odpor, aby neblokovala transport tepla do místnosti. Velmi oblíbené jsou polyuretanovo-minerální podložky pod panely. Jsou tenčí a dobře vedou teplo. Vyznačují se velmi vysokou odolností vůči tlaku, proto se skvěle hodí do silně zatěžovaných míst jako jsou kuchyně nebo předsíně. Proto se vyplatí sáhnout po této podložce pro podlahové vytápění bez ohledu na její cenu. Ideální podložkou pro vyrovnání nerovností je podložka z extrudovaného polystyrenu (XSP). 

Doporučujeme článek: Zateplení starého domu – jak se dělá a co je dobré o něm vědět? 

Co má vliv na cenu podlahového topení?

Cena podlahového topení tvoří významnou položku při stavbě či rekonstrukci domu. 

Je závislá především od velikosti vytápěné plochy podlahy. Čím větší plocha, tím vyšší cena. 

Zásadní vliv na cenu má rovněž výběr systému vytápění – zda se rozhodneme pro elektrické nebo teplovodní podlahové topení. Elektrický systém vytápění má nižší pořizovací cenu, avšak vyšší provozní náklady. U teplovodního podlahového topení je to naopak. Před tím, než se rozhodneme pro konkrétní systém vytápění, je vhodné provést analýzu cenových nabídek na trhu.

Cena topení se dále odvíjí od instalovaného výkonu. Podlahové topení se vyplatí instalovat v nízkoenergetických nebo pasivních domech, případně rekontruovaných zateplených domech. U nezateplených budov se tento druh vytápění většinou nevyplácí.

Cenu ovlivní i to, zda je možné podlahové vytápění připojit na stávající plynový nebo elektrický kotel, tepelné čerpadlo, případně solární panely. Nebo zda budou nutné nějaké další úpravy, aby bylo možné provést napojení. 

Cena teplovodního podlahového topení – topného systému – se může pohybovat od 600 Kč/m². Výši nákladů na podlahové vytápění ovlivní rovněž druh roznášecí vrstvy – andhydritová nebo betonová podlaha. Anhydritová vrstva se používá častěji než beton, orientační cena je kolem 300 Kč/m². Má lepší vlastnosti, lepší tepelnou vodivost, nižší hmotnost, je snadná nivelace. Betonová podlaha může být o 30-40 % levnější.

Cena izolace pod podlahové topení může představovat kolem 20 % z celkových nákladů. Nesmíme zapomínat zohlednit i cenu horná nášlapné vrstvy.

Podstatnou část celkových nákladů tvoří cena práce. Pokud probíhá instalace podlahového vytápění svépomocí lze ušetřit přibližně polovinu nebo i větší část z celkových nákladů. V tomto případě je třeba zvolit systém, který je vhodný pro instalaci svépomocí, například použití topných rohoží.

Elektrické nebo vodní podlahové vytápění?

Volba elektrického vytápění má smysl ve stávajících objektech, protože vyžaduje minimální zvýšení podlahy. Je jednodušší na instalaci. Teplota v jednotlivých místnostech může být rozdílná. V porovnání s teplovodním podlahovým topením jsou pořizovací náklady nižší, avšak provozní náklady budou poměrně vysoké. Přesně obráceně je to u teplovodního topení. Instalace je náročnější, je třeba počítat rovněž s navýšením podlahy a snížením světlé výšky místnosti. Provedení lité plovoucí podlahy zatíží stropní konstrukci, což je v případě například dřevěných stropů nepřijatelné. V tomto případě raději zvolte praktičtější a snadnější instalaci elektrického topení ve formě kabelů nebo topných rohoží.

Kdy se můžeme pustit do instalace podlahového vytápění?  

S instalací podlahy s podlahovým vytápěním můžete začít ve chvíli, kdy je budova uzavřena, v budově jsou umístěna okna a dveře. Je tedy možné v případě potřeby objekt vytápět a větrat. Současně by před instalací měly být dokončené veškeré vodovodní a elektrické instalace – stejně jako montáž ventilačního potrubí.

The post Vyplatí se podlahové vytápění? Povíme vám, jak funguje a co obnáší jeho instalace. appeared first on BYDLENÍ VE VATĚ.

Mnoho majitelů starších domů se potýká s problémy, které jsou spojené se starými a špatně utěsněnými okny a dveřmi. Ve většině případů jsou zodpovědné za velké tepelné ztráty a tím i vyšší účty za vytápění. Zároveň není příjemné, když sedíte u okna, přes které proudí chlad. V tomto článku se podíváme na to, jak stará okna lépe utěsnit. Nechcete přece platit zbytečné náklady za topení!

Pokud bydlíte ve starším domě, je možné, že během chladnějších měsíců proniká dovnitř studený vzduch, i když jsou okna a dveře zavřené. Příčinou je často jejich špatné těsnění. Dalším vyníkem nižších teplot v domě, i přesto, že dostatečně topíte, mohou být tepelné mosty. Dochází k nim například v důsledku chybějící nebo porušené izolace v jednotlivých konstrukcích.

Vraťme se však k oknům. Zde může existovat hned několik příčin jejich špatné těsnosti. Jednou z nich může být například nesprávná montáž okna, opotřebované těsnění nebo nedostatečné seřízení okna. Při samotném otevírání a zavírání je nutné počítat s tím, že okenní kování se časem opotřebuje. Dá se tedy v těchto případech vůbec něco dělat?

Také čtěte: Dům a teplo – co dělat, aby v létě nebylo doma horko 

Před utěsněním okna seřiďte okenní kování

Pod vlivem změn venkovních teplot se materiál, ze kterého je okno vyrobené, smršťuje a rozpíná. To může způsobit, že okno časem přestane správně těsnit. Proto byste měli čas od času okenní kování seřídit a namazat olejem, například na údržbu šicích strojů. Určitě se vyhněte běžným kuchyňským olejům. Na údržbu však často zapomínají i majitelé úplně nových oken. Koneckonců okenní kování se opotřebovává nejen povětrnostními podmínkami, ale také neustálým používáním. Otevíráním a zavíráním oken několikrát denně. Nedostatečná péče přitom způsobuje rychlejší stárnutí okenních mechanismů a těsnění. Dochází k otěru ochranných nátěrů kování a rámů a v důsledku toho ke snížení životnosti oken a komfortu jejich používání.

Na seřízení okenního kování si můžete objednat specializovanou firmu, nebo to zvládnete i sami. Stačí utáhnout seřizovací šroub imbusovým klíčem. Za tímto účelem okno otevřete a sejměte kryt závěsu. Pokud chcete křídlo zvednout, měli byste ho při utahování šroubu posunout směrem k rukojeti. Pokud však takové seřízení není možné, například v případě starších dřevěných oken, raději zavolejte externího odborníka. Ten zároveň posoudí i celkový technický stav oken a případně pomůže s opravou nebo náhradou důležitých okenních prvků.

Utěsnění starých oken – na co nezapomenout?

Pokud seřízení okenního kování nepřineslo žádné zlepšení, pak bude nutné provést drobné renovační práce. Nejdříve najděte místa úniku, kudy proudí studený vzduch dovnitř. Pokud se mezi sklem a rámem nachází mezera, utěsněte ji silikonem. Nejlépe průhledným, bezbarvým, který nebude po vytvrzení vidět. Dá se použít například neutrální silikon nebo akrylový tmel. Oba jsou odolné vůči teplotním změnám a UV záření. Tmel se může brousit a lakovat. Ale jeho nevýhodou je nízká odolnost proti vlhkosti. Proto se v domácnostech používá hlavně v jiných místnostech než v koupelnách a kuchyních.

Kdy použít montážní pěnu?

Silikon není vhodný pro každou aplikaci, prostory mezi stěnou a rámem se musí vyplnit polyuretanovou montážní pěnou, která se nanáší speciální pistolí. Na pultech obchodů najdete různé typy montážních pěn. Jednosložková montážní pěna je nejlepší pro vyplnění malých dutin. Počítejte s tím, že montážní pěna během vytvrzování zvětší svůj objem, proto jí nepoužívejte příliš mnoho. Po jejím úplném zaschnutí lze přebytečnou část odříznout nožem. Případné nečistoty na okenním rámu odstraňte ihned po nanesení pěny speciálním čisticím prostředkem nebo acetonem.

Těsnění oken a větrání

Správné větrání budov a místností hraje důležitou roli. Dovnitř se dostává čerstvý vzduch. Současně se snižuje i vnitřní vlhkost, která by jinak mohla být příčinou vzniku plísní a hub. Dlouhodobé větrání ventilačkou v zimě ale ochlazuje ostění oken a podporuje kondenzaci vody. Pokud je rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou velký, raději větrejte krátce, ale intenzivně. Otevřete všechna okna a dveře dokořán a během krátké doby všechen vzduch rychle vymeňte. Doporučená vlhkost v bytě by se měla pohybovat optimálně na hranici mezi 40 a 50 %.

Přečtěte si také článek o správném zateplení oken a dveří: Zateplení ostění oken a dveří.

The post Jak utěsnit okna? Těsnění u starých oken – jak snížit únik tepla! appeared first on BYDLENÍ VE VATĚ.

Kdo z nás netoužil po vlastním domečku, který by byl oázou klidu a pohody. Při plánování budoucího bydlení, kdy řešíme místo pro stavbu, vzhled domku, vybíráme technologie a konkrétní řešení, které pro stavbu využijeme, bychom měli myslet i na vypořádání se s rostoucími následky změny klimatu.

Náš budoucí dům bychom měli přizpůsobit nejen dnešnímu relativně mírnému klimatu, ale také podmínkám, které tu budou za několik desítek let. Při plánování našeho budoucího domova vychom měli brát v potaz i relativně mírné klima, ve kterém žijeme. A důležité je také vzít v úvahu, jak bude klima vypadat za několik desítek let.

A pro správné rozhodnutí potřebujeme relevantní informace. Odborníci se shodují, že v našich zeměpisných šířkách budou čím dál větší samozřejmostí klimatické extrémy. Žádné pozvolné oteplování, ale spíše meteorologická horská dráha: vlny veder a sucha střídané obdobím intenzivních dešťů a silných větrů. Tak, jak je dnes známe zejména z televizních zpráv ze světa. I přestože průměrná teplota na Zemi stoupá, občas nás překvapí silné mrazy a sněhové bouře.

Silný a nárazový vítr bude běžný

Extrémní projevy počasí rok od roku rostou. Jednu z největších hrozeb pro budovy představuje silný vítr. Majitelé nemovitostí mívají často obavy, nakolik silným poryvům větru odolá jejich střecha.

Vše začíná správným návrhem, na který navazuje kvalitní provedení.  Již ve fázi projektu je důležité soustředit pozornost na vytvoření pevné a odolné konstrukce. Nosná konstrukce střechy a střešní plášť musí být navrženy tak, aby vydržely vítr, déšť i sníh. Konstrukční řešení krovu by mělo být doprovázeno odborným statickým posouzením vůči působení větru, které vychází z ČSN EN 1991-1-4.

Pečlivé a odborné provedení střechy a výběr kvalitní střešní krytiny jsou klíčové pro zajištění dlouhé životnosti střechy. Je nutné věnovat pozornost pečlivému upevnění i v místech, která jsou nejvíce namáhána větrem, jako je připevnění u okraje střechy, v hřebeni, kolem komínu nebo oken. Střešní krytinu je vhodné uchytit ke krovu i uprostřed, především u střech s vysokým sklonem. Takto lze zabránit nadzvedávání krytiny větrem. Na okraje střechy je možné namontovat závětrné lišty.

Dalším rizikovým bodem jsou místa, kde jsou krokve podpírány pozednicí. Je důležité spojit krokev s věncem a pozednicí. Dodatečné upevnění krokve k pozednici lze provést pomocí šikmého zatkoukání dlouhých krokevních hřebíků, příp. pomocí speciálních plechových spojek. Krokve budou takto pevněji spojené s konstrukcí. Pomocí železobetonových sloupků je možné zvýšit nosnost stěny, a to pokud je pozednice podepřená na věnci půdní nadezdívky.

V souvislosti se změnami klimatu doporučujeme vybrat opravdu odolnou konstrukci střechy. Výběr střešní krytiny je rovněž velice důležitý. Obecně platí, že bezpečnost střechy při silném větru je tím větší, čím těžší je krytina. Mezi těžké krytiny patří např. pálené nebo betonové tašky, břidlice apod. Při volbě těžší krytiny je nutné provést i pevnější konstrukci budovy, což se odrazí v celkové odolnosti konstrukce vůči působení větru. Zvolit můžeme i lehkou střešní krytinu, např. plechovou. Je nutné pamatovat na dodatečné upevnění a spojení pozednice s venkovní stěnou.

Každá střešní krytina vyžaduje speciální způsob montáže, který by měl vycházet i ze statického výpočtu a zohlednit mj. povětrnostní vlivy na daném území. Je nutné používat správný spojovací materiál, který nabízí výrobce krytiny a je určený k danému typu krytiny. Montáž kvalitní krytiny je vhodné svěřit odbornému dodavateli – prověřené montážní firmě.

Odolnost konstrukce vůči větru významně zvýší i dodržení předepsaných pravidel a postupů. 100% odolnost střechy vůči tornádu sice zajištěna nebude, tato opatření však podstatně zvýší šance střechy odolat působení běžného silnějšího větru nebo vichřice.

Podívejte se na tento článek: Tepelné čerpadlo ve starém domě?

Rekuperace v domě

Dalším problémem, který přináší změna klimatu, je velmi horké počasí, které ne každý může snášet dobře i po zdravotní stránce. Naštěstí zde pomohou normy pro zateplení budov, které se v posledních letech zpřísňují. Protože to, co chrání stěny před chladem, chrání také před teplem.

Dokonalým řešením je minerální vlna. Má totiž jednak skvělé tepelně izolační vlastnosti a jednak je odolná. A co je důležité, je i nehořlavá, což může mít v budoucnu velký význam. Kromě toho lze minerální vlnu použít v celém domě, nejenom na stěny a střechu. Můžeme izolovat příčky i podlahy, provést izolaci krbu nebo jeho rozvodů. Důležitý je také solární faktor skla, který nám říká, kolik energie ze slunečního záření proniká do interiéru v podobě tepla. Cílem je mít tento faktor co nejnižší, abychom pak nemuseli zastínit prostorná okna, která navrhl architekt.

Součástí současných nových nebo i rekonstruovaných domů může být rekuperace.

CO JE TO REKUPERACE? Rekuperační zařízení instalujeme pro zpětné získávání tepla, abychom mohli v zimě ohřívat chladný vzduch zvenku a v horkých letních dnech ochlazovat vnější teplý vzduch. Znehodnocený vzduch odchází z domu a na jeho místo je přiváděn vzduch čerstvý. Výměnou vzduchu redukujeme vzdušnou vlhkost a vyhneme se takto tvorbě plísní a hub. Tímto způsobem můžeme v moderních nebo zateplených domech zajistit zdravé mikroklima a ušetřit přitom náklady na energie. Kvalitní rekuperace dokáže zachytit při ventilaci rovněž prach a pylové částice, což ocení především alergici.

Fotovoltaické solární systémy

Kdybychom doma měli všichni klimatizaci a rekuperaci, poptávka po elektřině by se výrazně zvýšila. V případě, že by se v budoucnu objevily potíže s udržováním efektivních energetických sítí, pak může docházet k častým a dlouhým přerušením dodávek energie. Řešením je instalace fotovoltaického zařízení pro získání energie z obnovitelných zdrojů.

Řada investorů uvažuje o instalaci fotovoltaiky již při plánování novostavby. V našich podmínkách je vhodné mít střechu orientovanou na jih, se sklonem kolem 35 stupňů.

Domácnost si může vyrobit vlastní energii pro vlastní spotřebu a být tak energeticky nezávislá. Získávání energie z obnovitelných zdrojů podporuje stát, který se ke snížení emisí CO2 zavázal. Výrobu vlastní energie podporuje stát prostřednictvím dotačního programu Nová zelená úsporám. Majitelé rodinných domů mohou na pořízení solárních fotovoltaických systémů získat od státu 35 až 170 tisíc korun. Při splnění podmínek dotačního programu lze dotaci získat do konce roku 2021.

Čtěte jak být eco a jak získat certifikáty LEED a BREEAM.

Jak chránit dům před povodněmi?

Pokud se dům nachází na pozemku v blízkosti řeky, pak jsou na místě obavy ze záplav, které mohou být také stále častějším jevem kvůli změnám klimatu. Jak nový dům před povodní ochránit?

Můžeme provést terénní úpravy a dům umístit na vyvýšené místo, vytvořené např. pomocí umělého valu. Nabízí se také možnost uzpůsobit konstrukci domu a dům umístit do výšky, např. pomocí železobetonových nosníků. Tato konstrukce chrání dům před povodní a rovněž umožní odtok vody pod domem. Další možností je provést opláštění protipovodňovými deskami, které uzavřou všechny vstupy, jako jsou dveře, okna, apod. Toto opatření může být dostatečné při menší záplavě, nemusí být však dostačující v případě velké povodně.

Dům lze postavit pomocí speciální konstrukce tak, aby voda, která vnikne do domu nenapáchala výrazné škody. Spodní patro, tzv. technické patro je postavené z odolných materiálů tak, aby povodeň vydrželo. Voda, která do patra vnikne v technickém patře pak nezpůsobí žádnou škodu. Tento způsob lze použít v případě, že je dům ohrožen spodní vodou a může dojít např. k popraskání podlah.

Pro stavbu domu v ohrožené oblasti je vhodné zvolit velmi odolné a málo nasákavé materiály.

Na druhé straně bojujeme se suchem, které v posledních letech sužuje Česko. Pro boj se suchem Ministerstvo životního prostředí spustilo dotační program Dešťovka. Cílem je podpora zasakování a udržení vody jak ve volné krajině, tak na zastavěných územích měst. Pro zajištění dostatečného množství vody si můžeme nainstalovat systém sběru srážkové a odpadní vody, kterou následně využijeme v domácnosti i na zahradě.

Přežít nadcházející změny klimatu v klidu a bez zbytečných potížích je možné za dodržení několika kroků: zesílená a odolná střecha, solární sklo, kvalitní minerální izolace, rekuperace, fotovoltaické panely, protipovodňová ochrana nebo zachytávání srážkové vody.

The post Rekuperace, izolace a pevná střešní konstrukce jsou základem pro dům odolný proti změnám klimatu appeared first on BYDLENÍ VE VATĚ.

Je výhodné renovovat starší zahradní domek?

Jedná se o investici, která se vyplatí. Jednak budete mít možnost trávit čas v přírodě jak v zimě, tak v létě a jednak vám vaše děti jednou poděkují. Jak za místo, se kterým mají spojenou řadu vzpomínek, tak za neutrální území pro pravidelné setkávání členů vaší rodiny.

V České republice je v současné době problematické sehnat pozemek pro novou výstavbu chalupy. Týká se to jak chatových osad, tak chráněných krajinných oblastí. Buď je cena přehnaně vysoká, okolí není tak pěkné, jak byste si představovali, nebo je v dané oblasti nová výstavba už zakázaná. Pokud se vám podaří starší objekt na krásném místě odkoupit, většinou je nutné udělat řadu oprav, aby se vám v něm dobře bydlelo.

Výhody renovace

Renovace zahradního domku má mnoho výhod. V dnešní době si může stále více lidí vzít tzv. „home office“ a pracovat z domu. Pokud jim to zaměstnavatel schválí, mohou pracovat prakticky odkudkoliv, kde je elektřina a přístup k wifi nebo signálu mobilního operátora. Lidé navíc začínají oceňovat kouzlo i jiných ročních období, nejenom léta a dovolených. Na jaře, když se všechno probouzí a na podzim, kdy okolí hraje nádhernými barvami, se možná baterky dobíjejí mnohem lépe, než při čtyřicetistupňových letních vedrech.

Abychom si mohli zahradní domek náležitě užít, nestačí jen užívat to, co někdo postavil desítky let před námi. Původní majitelé, kteří dříve nemovitost vlastnili, jsou dnes v důchodovém věku a tomu často odpovídá i její stav. I my jednou budeme v důchodu. A není příjemnější představy, než trávit stáří v přírodě, mimo hlavní město. Ale aby se tak stalo, musíme objekt renovovat. Protože později na to možná nebudeme mít ani sílu, ani prostředky.

Taková přeměna má ekonomický dopad. Izolace stávající konstrukce domku bude určitě mnohem levnější, než zbourání a výstavba domku nového. Navíc umožní velmi významně ušetřit peníze určené na vytápění a zvýší komfort z užívání nemovitosti. V létě v objektu nebude horko a v zimě zima. A pokud byste jednou chtěli domek prodávat, rekreační stavby vhodné pro celoroční užívání mají mnohem vyšší hodnotu a je mnohem snadnější pro ně najít kupce.

Rozšíření a rekonstrukce

Není divu, že v současné době mnohem více roste poptávka po rekreačních domech. Lidé začínají více hledat, kam by mohli své peníze investovat.

Některé ze zahradních domků mají menší půdorys. V mnoha případech budete potřebovat zvětšit jejich užitnou plochu. Většina starších domků byla totiž převážně určená pouze pro spaní. Vyplatí se najmout architekta, který navrhne řešení, jak nemovitost rozšířit a zmodernizovat a zároveň funkčně využít každý, i sebemenší kout staré zástavby. Hodnota nemovitosti se při správně provedené rekonstrukci násobně zvýší.

Zateplení domku

Jak zateplit rekreační objekt? Kromě zvětšení užitné plochy je důležité myslet i na správnou tepelnou izolaci. Při investici do zateplení je dobré vzít do úvahy dva pohledy: v první řadě raději počítat s tím, že chcete zahradní domek modernizovat za účelem celoročního a tedy i zimního používání. Možná teď předpokládáte, že budete na chalupu jezdit pouze od jara do podzimu, ale realita může být později jiná. Pokud byste se rozhodli přijet i v zimě, museli byste objekt hodně vytápět a svého dřívějšího rozhodnutí tak mohli litovat.

Chybějící nebo příliš tenká vrstva tepelné izolace vás donutí používat různé ohřívače mnohem více, než by bylo s dobře provedeným zateplením potřeba. Na kvalitních izolačních materiálech se tedy nevyplatí šetřit. Investice do minerální vlny s dobrými parametry se rychle vrátí v podobě nižších účtů za vytápění a především na pohodlí a klidu. Izolace navíc chrání i před teplem a zajistí optimální teplotu uvnitř domu i v horkém počasí.

Před zahájením izolačních prací stojí za to pečlivě prozkoumat krov a konstrukce stěny. Zejména u starších budov se často potkáváme se shnilými nebo vlhkostí poškozenými částmi, které je nutné vyměnit.

Při plánování izolace je důležité myslet i na podlahu. Zvláště důležité je to u domů, které jsou postavené na sloupech nebo na základových blocích, které leží přímo na zemi. V takových případech se podlaha nachází přímo nad zemí a snadněji se k ní dostane studený vzduch. Zároveň je dobré pamatovat i na izolaci vodních trubek a kanalizace. Zatímco u obytných budov jsou umístěné v zemi, u rekreačních chalup je často vidíme částečně venku. Aby se předešlo problémům souvisejícím se zamrzáním a praskáním potrubí, musí se pečlivě izolovat jejich vyčnívající části.

Vytápění domku

Kromě tepelné izolace budete v chladnějších dnech potřebovat také nějaký zdroj tepla. Vzhledem k obvykle malé velikosti objektu a malému počtu místností se vyplatí levnější řešení vytápění, jako je: elektrický, plynový nebo olejový ohřívač nebo tepelné čerpadlo vzduch-vzduch. Pokud to dispozice pozemku umožňuje a máte možnost vyrábět elektřinu pomocí solárních kolektorů nebo fotovoltaických panelů, doporučujeme takový systém nainstalovat.

Další možností je mít krb. Moderní krby vypadají velmi esteticky a samy o sobě jsou vysoce efektivní. Jejich použití je levné, poskytuje hodně tepla a zároveň může plnit i estetickou úlohu. Co může být lepšího, než ve vlahém podzimním nebo zimním večeru sledovat blikající plamen za sklem. Pokud máte rádi pohodlí, pořiďte si krbová kamna na pelety se zásobníkem s automatickým podavačem. Jejich výhodou je, že do nich nemusíte neustále přidávat dřevo a v noci nevyhasnou. Kromě pravidelného plnění zásobníku na pelety a odstraňování popela je prakticky bezúdržbový.

Jednotlivé fáze zateplení

Velká část domků určených pouze pro letní rekreaci má rámovou konstrukci. Díky této technologii je jejich stavba rychlejší a levnější než například stavět z cihel nebo kulatiny. Je třeba podotknout, že pokud vlastníte dům s touto konstrukcí, pak bude izolace jednou z nejdůležitějších věcí, na které je potřeba myslet. Ať už se jedná o izolaci stěn, příček, střechy nebo i podlahy.

Základem domu s rámovou konstrukcí jsou nosné dřevěné konstrukce, které jsou opláštěné deskami ze dřeva.  Tepelná izolace je vložena do roštů obvodové stěny. Pokud se stěny vyplní tepelnou izolací dostatečné tloušťky, kamenná vlna zaručí, že se vevnitř udrží teplo. Parotěsná folie zároveň zabrání riziku kondenzace vodní páry a vlhnutí konstrukce. Po vložení izolace se osadí parozábrana a nainstalují se obkladové sádrokartonové desky, které se upraví vybranou povrchovou úpravou.

Pro izolaci dřevěných stěn s rámovou konstrukcí je nutné zvolit prodyšné, tzn. paropropustné tepelně izolační materiály. Jinak může dojít k poškození dřevěné konstrukce v důsledku zadržování vlhkosti nebo kondenzaci vody. Konstrukce tohoto typu by měly být odvětrávané samostatnou vzduchovou mezerou, protože to pomůže správnému odvětrání konstrukce. Správným provedením se zabrání zadržování vlhkosti, nedojde k poškození konstrukce a nedojde ke vzniku plísní a hub.

Kamenná vlna má i další výhody – je nehořlavá a dokáže pohltit hluk. Díky své elastické struktuře je i méně náchylná k mechanickému poškození.

Rekreační domek a inženýrské sítě

Pokud jste se rozhodli pro přestavbu rekreačního domku, musíte dopředu a to už ve fázi návrhu, promyslet napojení na inženýrské sítě. Jedná se o rozvody vody, odpady a kanalizaci, elektřinu, plyn a telekomunikace. Pokud je to možné, připojte se k existujícím inženýrským sítím. Bude potřeba podat žádost o připojení. Pokud přestavujete na tzv. zelené louce a v okolí se žádná infrastruktura nenachází, musíte počítat s náklady na její vybudování. Je možné vybudovat hlubinnou studnu, nádrže na zadržování vody, čističku odpadních vod i biologickou čistírnu.

Rekreační domek by měl mít zajištěné vnitřní zásobování vodou, vlastní kanalizaci a ústřední topení. V závislosti na počtu členů domácnosti lze teplou vodu připravit pomocí kapacitního zásobníku (pro čtyřčlennou rodinu například stačí kapacita 220 – 300 dm³) nebo průtokového zásobníku. Průtokový ohřívač může být namontovaný na sanitární armaturu. Stojí za zvážení, jak budeme dům vytápět. Ve většině případů se používá elektrické vytápění pomocí rohoží nebo elektrické ohřívače. Na jedné straně se jedná o poměrně malou investici, ale pokud budete domek využívat pravidelně, vytápění se stane docela vysokou položkou ve vašem rozpočtu.

Dalším vhodným doplňkem je ventilace, která zajistí stálý přísun čerstvého vzduchu do místností. Je dobré instalovat rekuperační systém, tj. mechanické větrání se zpětným získáváním tepla. Jeho výhodou jsou nižš`í náklady na vytápění – díky rekuperaci lze snížit množství tepelné energie potřebné k ohřevu odvětrávaného vzduchu o několik desítek procent. A to vede ke snížení provozních nákladů chaty.

Jak se z rekreačního domku stane rodinný dům?

České zákony definují rozdíly mezi rekreačním objektem a rodinným domem nebo objektem určeným k trvalému užívání.

Rodinný dům je stavba, která musí dle stavebního zákona svým stavebně-technickým uspořádáním splňovat požadavky na rodinné bydlení. Pro bydlení musí být určená více než polovina podlahové plochy místností, které musí zároveň splňovat i minimální velikost a výšku stropů apod.

Rekreační chalupa je stavba určená k individuální rekreaci. Má omezenou zastavěnou plochu do 80 m² a obestavěný prostor maximálně do 360 m³ apod.

Ve stavebním zákoně najdete ještě termín zahrádkářská chata. Ta může mít maximální zastavěnou plochu 25 m² a obestavěný prostor maximálně 110 m³. Může být podsklepená a mít nejvýše jedno nadzemní podlaží a podkroví. Tento objekt ale není určený k přebývání, ale pouze pro krátkodobou rekreaci a skladování zahrádkářských potřeb.

Mezi další rozdíl patří, že rodinný dům má číslo popisné i evidenční, ale rekreační chata pouze číslo evidenční.

Stavba chaty

Doteď jsme psali pouze o rekonstrukci, ale co když chcete postavit chatu na zelené louce? Na co si tedy dát pozor, když budete chtít stavět úplně nový objekt?

Není divu, že lidé stále více uvažují nad možností pořídit si vlastní místo pro odpočinek. Česká republika je bohatá na spoustu krásných míst – Beskydy, Jeseníky, Šumava, jižní Morava a další – tady všude najdete plno lesů, kopců, luk a míst, kam stojí za to se vypravit, když si chcete odpočinout. A když už máte volné prostředky, pořídit si vlastní chalupu by mohlo být výbornou investicí.

Jak na stavbu chaty či domku krok za krokem

Krok 1 – nejprve si odpovězte na otázky

Než vůbec začnete stavět, měli byste znát odpověď na otázky, co všechno by měla vaše chalupa splňovat, aby naplnila vaše očekávání. Kolik lidí v ní bude bydlet? Jak často si budete zvát hosty a na jak dlouho? Je mnoho dalších otázek, které ve výsledku ovlivní rozhodnutí, jakou chalupu vlastně potřebujete. Jedním z nejdůležitějších aspektů, které je potřeba zvážit, je, zda budete chtít objekt užívat pouze od jara do podzimu, nebo i v zimě, případně zda v něm plánujete trvale bydlet. Na základě mnoha zkušeností a průzkumů, překvapivě velká skupina lidí, kteří na chalupu jezdili jen na víkendy a svátky, uvažují, že by se zde chtěli usadit na trvalo. Protože život v přírodě je opravdu návykový.

Krok 2 – vyberte správné řešení

a) Vyberte si dodavatele už existujícího řešení

Jakmile budete mít odpovědi na všechny otázky, které jste si položili, můžete přistoupit k realizaci vysněné investice. Nejjednodušším způsobem je koupit už hotovou mobilní chatu od jedné z mnoha společností, které se na jejich výrobu specializují. Nabízejí například standardizované mobilní chaty na míru a k bydlení vyrobené ze dřeva a to jak jednopodlažní, tak i s podlažím, většinou propojené s terasou. Konstrukce tohoto typu se doveze na stavbu po jednotlivých prvcích a týmem výrobce se na místě smontuje do jednoho, nebo dvou dnů. Vaše role jako investora spočívá v tom, že si musíte zajistit elektrickou přípojku, vyřešit problémy s vodou a kanalizací a připravit základy nebo základovou desku.

Další možností je pořídit si obytný kontejner. Stále více společností prodává a nabízí kontejnery různých typů od průmyslového vzhledu až po luxusní apartmány s prosklenými stěnami a s fasádou z vysoce kvalitního dřeva. Kontejnery se také liší svou finální velikostí – nic nebrání tomu, aby byly vzájemně propojené a naskládané na sebe. Dokonce se z nich dají vybudovat i velké objekty, jako jsou hotely.

b) Postavte si domek pro letní rekreaci sami

Domek si můžete samozřejmě postavit i sami. Bude to trvat sice mnohem déle, ale zároveň to může být i levnější, protože celkové náklady na dům nebudou obsahovat marži výrobce. Stavba chaty pro rekreaci pouze od jara do podzimu není příliš komplikovanou záležitostí. Je to dáno jednoduchostí tohoto typu stavby, která souvisí se skutečností, že tyto domky není nutné izolovat. Na rozdíl od chaty pro celoroční užívání, kde se při stavbě kombinuje několik různých materiálů a musí se správně vyřešit celá konstrukce včetně větrací mezery, zde stačí pouze jedna vrstva desek nebo jiného opláštění.

Totéž platí pro střechu. Není potřeba, aby se skládala ze dvou vrstev minerální vlny, fólie a mnoha dalších prvků, ale může se skládat pouze z jednoduchého krovu, na který se umístí střešní krytina.

Pokud k tomuto jednoduchému řešení přidáme relativně malé rozměry objektu, který chceme postavit, kdy je většina prvků použitých pro jeho konstrukci lehká a snadno se zvedá, může být jeho stavba docela zábavným zážitkem. Drtivá většina domků, které staví jejich majitelé svépomocí, jsou jednoduché stavby založené na čtvercovém dřevěném skeletu, který je zvenku pokrytý elevačními deskami. Uvnitř zdím dominuje dřevo, které dodává interiéru idyličtější atmosféru než sádrokarton. Důležitým prvkem celku je terasa, na které se často odehrává společenský a rodinný život. Strukturu tohoto typu si můžete postavit sami, i když práce ve dvou ubíhá vždy mnohem rychleji a je jednodušší.

Několik typů před tím, než vůbec začnete stavět

Když jsem během několika let pozorovala, jaké domky pro letní rekreaci vznikají a seznámila se s jejich majiteli, shromáždila jsem několik osobních tipů, které by mohly být užitečné i pro jiné budoucí stavitele:

• I když jste dnes přesvědčení, že budete domek užívat pouze od jara do podzimu a v zimě ho necháte ladem, i tak se postarejte o dobře izolovanou podlahu. Protože pokud se někdy vaše plány změní, dodatečná rekonstrukce podlahy bude představovat největší problém.
• Při stavbě stěn stojí za to použít sloupky o minimální šířce 15 cm a vzdálenosti 40 nebo 60 cm. To trochu zvýší cenu materiálu oproti plánované konstrukci z tenkého hranatého dřeva, ale v budoucnu se vám bude mnohem snadněji dodělávat případná dodatečná izolace domku. Bude pouze stačit odšroubovat fasádní desky a vyplnit místo minerální vlnou. Samozřejmě za předpokladu, že jste dříve nešetřili například na… šroubech. Tuto informaci bych chtěla vypíchnout, protože můj soused, který vlastní stavební společnost, mi nedávno řekl o problémech svého klienta. „Měli jsme jen odstranit fasádu, dát izolaci a znovu ji zakrýt deskami“, řekl soused. „Jednoduchá zakázka, která měla zabrat dva dny. Ale někdo ji postavil tak špatně, že nám po šroubech klouzal šroubovák jako po másle. Kluci vůbec nemohli fasádu sundat. Jedna deska jim trvala dvě hodiny. A to je hodně peněz navíc, při jejich platech. Na jednu desku! Nakonec jsme položili izolaci na starou zeď, dali jí novou fasádu, akorát ve finále jsme se bavili o úplně jiné úrovni nákladů“, vysvětlil soused.
• Nešetřete ani na skladovacím prostoru. Z mých pozorování vyplývá, že většina malých domků se časem velmi rychle rozrostla o různé přístřešky a sklady. Domy se po čase ukázaly jako příliš malé na to, aby se do nich všechno schovalo. Zahradní stůl se židlemi, lehátka, bazén, houpačka, trampolína, gril, sekačka na trávu a zahradní nářadí – to je často běžná výbava, kterou je potřeba někam schovat. Je potřeba vše promyslet dopředu a rezervovat si na věci dostatečné místo.
• Rovněž stojí za to přemýšlet o umístění ochrany proti hlodavců pod podlahu a pod fasádu, aby se nám do domku nedostali například myši. Samozřejmě i tato situace se dá řešit pomocí pastí a jedu. Otázkou je, jestli se vám pak s těmito problémy bude chtít zabývat.

A na závěr ještě jedna poznámka. Neexistuje terasa, která by byla příliš velká. Ve skutečnosti je to jeden z nejdůležitějších prvků domku pro letní rekreaci. Je to místo, kde jíme, kde odpočíváme, trávíme volný čas s příteli nebo jen tak lelkujeme. Je to místo, kde se odehrává vše podstatné. Rezervujte si pro terasu dostatečný prostor.

Ze zkušenosti vím, že se vždycky zaplní do posledního místečka. Protože dům v přírodě funguje jako magnet pro přátele. A to je jeden z důvodů, proč stojí za to ho postavit.

The post Co dělat, abyste mohli v zahradním domku bydlet po celý rok? appeared first on BYDLENÍ VE VATĚ.

Při plánování oprav je běžné, že se většinou všichni snaží co nejvíce ušetřit. Má se za to, že při opravě malého domku se nic moc pokazit nedá. Ale opak je pravdou. Ukazuje se, že i když opravujete dům, ve kterém pobýváte pouze v létě a v zimě ho necháváte ladem, měli byste také plánovat, aby vynaložené investice nebyly zbytečné. Podělíme se s vámi o příběh, díky kterému se dozvíte, na jaké věci je třeba si dát pozor, než začnete s opravou, třebaže i jen malé nemovitosti.

Malý domek

Pocházím z města, ale už rok žiji na venkově, v domku postaveném v roce 1927, který jsem zdědil po prarodičích. Poté, co jsme ho získali, se nám zdálo, že to bude skvělé místo pro víkendy mimo město. Co víc si přát. Na dvoře je plno zeleně, roste tu ořešák, pod kterým se dá grilovat, a po večírku se dá kde přespat.

Nedlouho po nastěhování se ukázalo, že přece jen další přání existovalo – potřebovali jsme zrekonstruovat koupelnu.

Tak začal kolotoč nekonečných oprav, jehož příběh může být velmi poučný, protože chalupy tohoto typu stojí v mnoha malých obcích a stále více lidí si je kupuje namísto letních chat.

Lze říct, že se jedná o bydlení stavěné podle typizovaného projektu. Každé z nich má podobné uspořádání místností: vchod přes vstupní halu, následuje velká kuchyň se sporákem na dřevo, který zároveň slouží i jako kamna, a vstup do ložnice. Za kuchyní najdete tzv. spíž – dlouhou místnost bez oken, která se dá použít také jako šatna nebo komora. My jsme zde vestavěli balkonové dveře a místnost jsme upravili jako dětský pokoj.

Dnes, po letech, bychom mohli říci, že se jedná o dřevěný dům s velkou šatnou a kuchyní spojenou s obývacím pokojem a ložnicí. O koupelně bych ale raději nemluvil, protože „dřevěný domeček na krásném místě“ by byl příliš malebný popis pro dům s venkovní koupelnou na zahradě.

Katastrofální oprava

Při budování koupelny jsme udělali první a pravděpodobně největší chybu. Abychom ušetřili a nepřidělávali si příliš moc práce, postavili jsme koupelnu poblíž verandy. Většina lidí, kteří instalují koupelnu v domech tohoto typu, k tomu přistupuje podobně. 

Ze začátku všechno vypadalo dobře, zvenku bylo možné bez přezouvání přijít rovnou do koupelny. Bylo by to skvělé, pokud bychom v chaloupce trávili jen léto a prakticky celý den byli venku. Ale když jsme tu chtěli zůstat i v zimě, pokaždé, když jsem po koupání přecházel z koupelny přes studenou verandu, pomyslel jsem si, proč jsme to pořádně nepromysleli už na začátku. Kromě toho jsme odmítli domek zateplit, protože jsme tu chtěli zůstávat jen na prázdniny. 

Po vylepšení hygienického zázemí jsme trávili v chaloupce čím dál více času. Časem se ukázalo, že se nám nelíbí starodávný interiér. Rozhodli jsme se, že vnitřek domu poněkud zmodernizujeme. ,,Jen vyměníme tapety, koupíme nějaký nábytek a tím to tady trochu vylepšíme,“ sdělila mi moje nejdražší. Nu což… 

Brzy se ukázalo, že pod starými tapetami jsou shnilé srubové trámy, elektroinstalace se rozpadala jen pouhým dotekem, na jednom místě byla zcela shnilá podlahová prkna a podlaha se propadla o 20 cm. V podkroví se mi jednou podařilo stoupnout na sice jediné, ale také úplně shnilé prkno. Moje noha prorazila stropní desku a vytvořila obrovskou díru, která nějakou dobu připomínala lustr vyrobený v avantgardním stylu.

Opravy se nakonec protáhly na celé léto a stály hodně peněz.

Když plánovat, tak s rozumem

Bohužel při plánování oprav jsme toho mnoho neznali a nevěděli jsme, na co všechno si můžeme troufnout. Nenaplánovali jsme všechno správně. Zaprvé jsme domek nezateplili. Kuchyň a ložnice jsou sice vytápěné kachlovými kamny, ale pro vyhřátí koupelny a dětského pokoje, který vznikl ze spíže, musíme používat elektrická topná tělesa. Bez řádného zateplení domku minerální vlnou musí být tato tělesa zapnutá nepřetržitě, což stojí nemalé peníze.

Chybějící izolace se nám připomíná pokaždé, když okolo nás projíždí traktor či kombajn.

Velkým problémem je také nezateplená podlaha. I když je v zimě místnost vyhřátá na 25 °C, musíme nosit papuče, protože je nám zima od nohou.

Neustále je nedostatek elektrických zásuvek a z prodlužovacích kabelů se už vytvořila opravdová pavučina. To nám obzvlášť leze na nervy i z toho důvodu, protože když elektrikáři dělali novou elektroinstalaci, mohli jsme jim říct, aby namontovali tolik zásuvek, kolik bude potřeba. Nám se však zdálo, že dvě zásuvky v každé místnosti stačí. Vždyť jsme měli v úmyslu jen nabíjet mobilní telefony…

Hlavní rada

Dnes, když mí známí chtějí rekonstruovat podobný dům a žádají mě o radu, obvykle odpovídám takto: Naplánujte opravu tak, jako kdybyste chtěli v domě bydlet po celý rok. Podle svých zkušeností a podle toho, co vidím u ostatních, mohu říci, že i když tam nežijete trvale, může se stát, že vás někdy napadne přijet na svátky či oslavit Nový rok nebo tam strávit několik dní dovolené v zimě. Pak se ukáže, že myšlenka vybudovat koupelnu nebo kuchyni se vstupem z nevytápěné verandy nebo přístavku už není tak geniální, jak se zdála být v létě. Jistě, náklady se tím zvýší, ale nemusíte přece udělat všechno během jedné sezony. Dokud v domku bydlíte pouze v létě, není důležité, jestli jsou kuchyně nebo jiné místnosti úplně zařízené. Mnohem důležitější je, aby byly prostory vhodně naplánované a byly na správných místech. Obzvlášť se to ukáže, pokud budete chtít dům využívat nejen v létě. 

Minerální vlnou ROCKWOOL je možné obkládat kdykoli – což zrovna teď dělám. Ale změnit uspořádání už zrekonstruovaných pokojů tak, aby se v nich dobře žilo i na podzim nebo v zimě, je mnohem těžší.

Hlavní moje rada zní: Pusťte se směle do toho! Nebojte se a neváhejte. I kdybyste udělali nějakou chybu, i tak to bude fajn. Mít vlastní dům na venkově je přece nádherná věc. I kdyby nebyl úplně ideální. Tak jako ten můj.

The post Malý domek. Malá, ale vlastní. Na co si dávat pozor při opravě chalupy appeared first on BYDLENÍ VE VATĚ.

Tepelná ztráta je množství tepla, které v daném okamžiku uniká z domu do exteriéru. A nezáleží na tom, zda prostupem přes stěny či okna, nebo větráním. Hodnota tepelné ztráty domu se počítá pro konkrétní teplotu – pro extrémnější chlad. V Česku se tepelné ztráty počítají obvykle pro teplotu ‒15 °C, v horských lokalitách je to o něco více (‒18 °C) a naopak ve městech a teplých oblastech méně (‒12 °C).

Možná vás napadne, že v zimě přece leckde bývají teploty i o hodně nižší než uvedených ‒15 °C. I v takovém případě je vypočtená tepelná ztráta věrohodná, protože domy obvykle mají nějakou tepelnou akumulační schopnost a s krátkodobými poklesy teploty pod výpočtovou hodnotu se bez problémů vyrovnají. Opakem tepelných ztrát jsou tepelné zisky domu, například pokud interiér domu skrze okna prohřívá slunce.

Tepelná ztráta domu zjednodušeně řečeno vypovídá o tom, jakým výkonem musíte doma topit, abyste dům při uvedené výpočtové teplotě vytopili. Jedná se tedy o důležitou charakteristiku třeba při rekonstrukcích topení, pořizování nových zdrojů tepla, kalkulaci nákladů na vytápění a tak podobně. Výpočet tepelné ztráty domu před a po zateplení vám také ukáže efekt tohoto opatření a můžete z něj i dále modelovat například celkové úspory nákladů na energie a ekonomickou návratnost.

Jak spočítat tepelnou ztrátu domu?

Vypočítat tepelnou ztrátu domu není úplně jednoduché. Zpravidla tento výpočet za pomoci specializovaného softwaru provádí projektant nebo energetický specialita. Orientační výpočet si ale můžete provést sami v online nástroji na portálu TZB-Info, který je určen pro zájemce o dotaci v programu Nová zelená úsporám. Kalkulačku můžete využít také pro vyhodnocení efektu zateplení domu. Formulář na stránce ovšem není jednoduchý a potřebujete znát celou řadu parametrů vaší stavby. Patří mezi ně zejména:

• Plochy zdí, oken a dveří – Tyto hodnoty můžete najít třeba v projektu.

• Objem celého domu – Objem domu by měl být též uveden v projektu, můžete jej ale vypočítat z rozměrů.

• Součinitel prostupu tepla jednotlivých prvků domu (stěny, okna, střecha) – Tyto hodnoty zkuste najít třeba v údajích výrobce. Měly by být uvedeny také ve stavební dokumentaci.

• Způsob a typ větrání – Vyberte z nabízených možností ve formuláři.

Hodnoty se snažte uvádět co nejpřesnější. Pokud nějaké neznáte, použijte nápovědu nebo prostě v příslušných políčkách formuláře ponechte původní data. Celkový výsledek – tepelná ztráta domu ve wattech – se průběžně aktualizuje podle zadaných údajů.

Zjistíte také efekt zateplení

Po zadání údajů vám kalkulačka ukáže tepelnou ztrátu domu a zároveň zobrazí koláčový graf znázorňující, kudy vám uniká nejvíce tepla. Přesnost určení tepelné ztráty závisí hlavně na přesnosti zadaných údajů, což ostatně zdůrazňují sami autoři webové kalkulačky. Přesto zde snadno uvidíte třeba efekt zateplení fasády a střechy. Zateplením těchto částí domu například pomocí 160mm minerální vlny můžete tepelnou ztrátu domu snížit téměř na třetinu. Další velký efekt pak bude mít kupříkladu výměna oken.

Čtěte další zajímavý článek: Tepelná modernizace domu – jak se na ni připravit?

The post Jak spočítat tepelnou ztrátu domu appeared first on BYDLENÍ VE VATĚ.

Provětrávaná fasáda funguje na principu kombinace tepelně-izolačního materiálu s velmi malým difúzním odporem (je dokonale propustný pro vodní páru) a krycích desek nebo obkladu. Obkladový materiál je naopak pevný a zcela nepropustný pro vodu a chrání tak izolaci před působením povětrnostních vlivů a před mechanickým poškozením. Mezi izolací a obkladem je pak odvětraná mezera, která umožňuje odvod vlhkosti ze stěny.

Jako tepelná izolace se pro konstrukci odvětrávaných fasád používá nejčastěji minerální vlna. Je zde totiž možné naplno využít jejích hlavních výhod – propustnosti pro vodní páru, nehořlavosti a dobrého zvukového útlumu. Minerální vlna se do provětrávaných fasád aplikuje nejčastěji ve formě desek – například ROCKWOOL WENTIROCK nebo VENTI MAX.

VENTI MAX F

Polotuhá dvouvrstvá deska z kamenné vlny s povrchovou úpravou netkanou sklotextilií pro izolaci provětrávaných fasád.

Více informací

Hlavní práci koná vzduch

Přesné provedení odvětrávané fasády a skladba jejích prvků vždy záleží na konkrétním případu a projektu. Desky z minerální vlny se většinou připevňují ke zděnému podkladu pomocí hmoždinek nebo různých dalších konstrukčních prvků. Poté následuje rošt, na němž je zavěšen obklad. Vnější vrstvu ale může tvořit třeba i další stěna z cihel nebo jiného zděného materiálu.

V každém případě ale musí být konstrukce provětrávané fasády provedena tak, aby umožnila přístup vzduchu do mezery ve spodní části stavby a jeho výduch pod střechou. Jen tak se k provětrávání celé fasády využije komínového efektu.

Výhody provětrávaných fasád

Možná vás napadne otázka, proč se vůbec tato zdánlivě složitá konstrukce fasády používá. Výhody provětrávaných fasád jsou následující:

• Dobrý odvod vlhkosti ze stěn – Hlavně u starších domů pomáhá provětrávání fasády snížit vlhkost stěn. I když využití provětrávané fasády nenahradí některé z aktivních opatření pro vysoušení vlhkého zdiva (podřezání, elektroosmóza, chemické metody), přesto u mírně vlhkých stěn toto řešení pomáhá.
• Zvuková izolace – Díky využití minerální vlny pomůže odvětrávaná fasáda snížit pronikání ruchů z ulice do domu.
• Ochrana domu před povětrnostními vlivy – Obklad provětrávané fasády je obvykle pevný a nepropustný pro vodu a vodní páru. Díky tomu jsou stěny domu dobře chráněné před vlivem okolního klimatu.
• Výrazná změna designu domu – Díky provětrávané fasádě je možné modernizovat vzhled starých domů a budov. Vrchní vrstvu mohou tvořit různé moderní materiály, jako je sklo, plech, kov, dřevo, kamenný obklad, cementotřískové desky nebo třeba keramika.
• Nízké nároky na údržbu – Provětrávaná fasáda by měla mít dlouhou životnost (záleží obvykle na kvalitě použitých materiálů a kvalitě provedení). Pokud dojde k jejímu porušení, lze místo opravit lokálně bez nutnosti velkých stavebních zásahů.

The post Provětrávaná fasáda zlepšuje vzhled i tepelnou izolaci domu appeared first on BYDLENÍ VE VATĚ.

Kontaktní zateplovací systém, který se také označuje zkratkou ETICS (External Thermal Insulation Composite System), tvoří několik vrstev materiálů aplikovaných na fasádu domu. Klíčovou složkou jsou přitom desky tepelné izolace, jež se lepí a kotví k podkladu. Izolační vrstva je pak překryta základní vrstvou ze stěrkové hmoty vyztužené skelnou síťovinou – perlinkou. Finální vrstvu pak většinou tvoří probarvená omítka. Kontaktní zateplení výrazně zlepšuje tepelně-fyzikální vlastnosti stěn domu. Snižují se tak náklady na vytápění, a naopak v horkých dnech se interiér budovy méně přehřívá.

Skladbu zateplovacího systému specifikuje projekt

Kontaktní zateplovací systém se instaluje na připravenou a očištěnou stěnu zbavenou velkých nerovností. Desky z tepelně-izolačního materiálu se na podklad lepí pomocí stavební lepicí hmoty a poté se ještě kotví speciálními talířovými hmoždinkami určenými pro použití v zateplovacích systémech. Počet a rozmístění hmoždinek specifikuje projekt.

Na přilepenou a ukotvenou izolaci se následně nanáší základní omítka. Tu obvykle tvoří dvě vrstvy omítkové hmoty a zmíněná perlinka. Finální vrstva zateplovacího systému může být tvořena silikátovou, akrylátovou nebo minerální omítkou, lze ji však obkládat i dalšími materiály.

Obecně se při realizaci kontaktního zateplení doporučuje dodržet projekt a nepodcenit přípravu podkladu. Důležité je zejména dobré očištění a zarovnání stěny. Nerovnosti větší než 2 cm by měly být buď vyplněny maltou, nebo obroušeny. Hodně nasákavý podklad je pak nutné upravit příslušným nátěrem. Při zateplování kontaktním systémem je také potřeba dodržovat technologickou kázeň a nekrátit všechny potřebné přestávky a lhůty.

Minerální vlna v systémech ETICS

Jako tepelná izolace se v kontaktních zateplovacích systémech používají desky z bílého i šedého pěnového polystyrenu, materiály na bázi PIR (polyisokyanurát) a též právě i desky z minerální vlny. Minerální vlna je nehořlavá (má třídu reakce na oheň A1) a díky tomu je její použití v kontaktním zateplení nutné zejména u výškových budov. Nejde ale jen o vícepatrové domy a požární předpisy, výhod tohoto materiálu můžete využít při zateplení v podstatě jakékoli stavby – rodinného domu, garáže nebo třeba chaty.

Desky z minerální vlny jsou prostupné pro vodní páru a zateplovanou stěnu neuzavřou. Obecně však platí, že kontaktní zateplení lze realizovat pouze na suché zdivo. V opačném případě je nutné vlhké stěny pomocí odpovídajícího technologického postupu nejdříve vysušit či v případě jen mírné vlhkosti zdiva zvolit zateplení s provětrávanou fasádou. Velkou přidanou hodnotou minerální vlny v kontaktním zateplení je rovněž i dobrý akustický útlum. To se hodí třeba při zateplování objektů v rušných ulicích.

Pro kontaktní zateplování se hodí zejména tužší desky s podélnou orientací vláken, jako je například ROCKWOOL FRONTROCK S. Lze ale využít i technicky pokročilejších materiálů, které v sobě kombinují rozdílné tuhosti minerální vlny. Díky tomu může mít deska dobré tepelně-izolační parametry, ale zároveň i výborné mechanické vlastnosti. Například deska FRONTROCK MAX E je složena ze dvou vrstev. Měkká vnitřní část dobře přilne k podkladové stěně a vyrovná případné drobné nerovnosti, tuhá vnější vrstva pak zajišťuje vysokou mechanickou odolnost a kvalitní ukotvení celého zateplovacího systému.

The post Minerální vlna v kontaktním zateplení fasád appeared first on BYDLENÍ VE VATĚ.

Z hlediska správného návrhu staveb je důležité, jak se dům vyrovnává s vlhkým vzduchem – tedy vodní párou. Vodní páru produkuje každý obyvatel domu, navíc se voda v plynném skupenství dostává do vzduchu také při každodenních činnostech, jako je vaření nebo sušení prádla. Je proto důležité se vlhkosti v interiéru nějakým způsobem zbavovat. Obvykle se tak děje větráním, ať už okny, či pomocí aktivního větracího systému s rekuperací tepla. Vhodnou volbou stavebních materiálů a jejich skladbou ve stěně ovšem může vlhkost z interiéru pronikat ven právě skrze stěny domu. V takovém případě pak mluvíme o difúzně otevřené konstrukci. Jejím opakem je difúzně uzavřená konstrukce, kdy se s jakýmkoli průnikem vodních par skrze stěnu nepočítá. Ptáte se, jaká varianta je lepší? Možná vás to překvapí, ale z hlediska obyvatel domu není mezi oběma těmito konstrukčními přístupy až tak velký rozdíl. Výhody difúzně otevřených konstrukcí ale převažují.

Difúzně otevřená konstrukce stěny

V difúzně otevřené konstrukci může vodní pára prostupovat skrze stěnu. Je to dáno hlavně skladbou materiálů, které musejí být pro vodní páru prostupné. Difuzní odpor jednotlivých vrstev konstrukce stěny směrem od interiéru k exteriéru klesá. Obvodová stěna je vyplněna obvykle prodyšnou izolací, která umožňuje prostup vlhkosti, např. kamennou minerální vlnou. Použít lze rovněž materiály na bázi dřevovlákna. Nevhodný pro tento účel je polystyren, který má vysoký difuzní odpor a brání prostupu vlhkosti. Difúzně otevřená konstrukce stavby s prodyšnou izolací z minerální vlny zajišťuje příjemné klima v domě. Existují avšak i další důvody, proč tuto koncepci zvolit.

Minerální vlna jako např. kamenná vlna ROCKWOOL plní v konstrukci dřevostavby několik funkcí. Izoluje tepelně, akusticky a jelikož je nehořlavá, pak má význam i jako vynikající protipožární ochrana. Kvalitní izolace z kamenné vlny je výborným zvukovým izolantem. Stěna dřevostavby s touto izolací bude dobře zamezovat prostupu okolního hluku do interiéru domu. Použití minerální vlny také zlepšuje tepelnou setrvačnost celého domu a dům se při horkých letních dnech prohřeje až za delší čas, což je samozřejmě žádoucí.

Konstrukce nepropustná pro vodní páru

Difúzně uzavřená konstrukce je pro vodní páru neprostupná. Je to dáno využitím především parotěsné vrstvy neboli parozábrany – nepropustné folie, která má vysoký faktor difuzního odporu. Parozábrana, jakožto součást obvodové stěny, je instalována ze strany interiéru, musí být neprodyšně slepena a uzavřena.

Je třeba také dbát na pečlivé utěsnění kolem stavebních prostupů. Parozábrana nesmí být nikde poškozená nebo perforovaná. Tento fakt může být nevýhodou tohoto řešení. Parozábrana se může protrhnout třeba při nesprávné aplikaci nebo při užívání domu (například při vrtání do stěn). V takovém případě začne vlhkost pronikat z interiéru do stěny, která se s tím neumí vyrovnat, a je zaděláno třeba na růst plísní.

Minerální vlnu ROCKWOOL lze použít i v případě difúzně uzavřené konstrukce stěny a využít takto veškerých předností nehořlavé kamenné vlny.

Jakou konstrukci stěn zvolit?

Použití difúzně otevřené konstrukce má své výhody. Umožňuje přirozený prostup vodních par a pomáhá udržování ideální vlhkosti. Tato konstrukce lépe „dýchá“ a vytváří zdravé mikroklima. Obecně lze říci, že difúzně otevřené konstrukce nyní u moderních dřevostaveb převažují.

U difuzně uzavřené stěny je nutné zaručit 100% nepropustnost vodní páry. Požadavky na precizní výrobu a samotné provedení této konstrukce jsou proto velmi vysoké. Výhodou difuzně uzavřené konstrukce může být o něco nižší cena. Na druhé straně je zde vyšší riziko poškození parozábrany, nedostatečného provedení spojů a utěsnění různých detailů, což se může projevit vlhnutím stěn a růstem plísní. Vnitřní prostředí v dřevostavbě s difuzně uzavřenou konstrukcí se vyznačuje nízkou vzdušnou vlhkostí.

Ať už zvolíme difuzně otevřenou nebo uzavřenou skladbu stěny, vždy je nutné věnovat velkou pozornost správnému návrhu konstrukce dřevostavby, výběru kvalitních materiálů a jejich vzájemné kombinaci. U kvalitně navržené dřevostavby nedochází ke kondenzaci v konstrukci stěny. Nesmíme rovněž zapomínat na správné a pravidelné větrání.

Čtěte další zajímavý článek: Kanadské dřevostavby. Postavit si dřevostavbu kanadského typu není zas tak těžké, jak by se zdálo.

The post Nerozlučná dvojice – kamenná vlna a dřevostavby appeared first on BYDLENÍ VE VATĚ.