Vyplatí se podlahové vytápění? Jak to funguje a co obnáší jeho instalace.
Realizace

Vyplatí se podlahové vytápění? Povíme vám, jak funguje a co obnáší jeho instalace.

Halina Kučerová 8 minut čtení
Co se dozvíte v tomto článku?

Jak funguje teplovodní podlahové vytápění

Z čeho se skládá podlaha s podlahovým vytápěním

Jaký typ potěru pro podlahové vytápění

Pokládka podlahového topení

Jaké zvolit panely pro podlahové vytápění? A jakou podložku pod podlahové panely

Jak správně instalovat panely na podlahové vytápění

Co má vliv na cenu podlahového topení

Elektrické nebo vodní podlahové vytápění

Kdy se můžeme pustit do instalace podlahového vytápění

Ve prospěch podlahového vytápění hovoří hned několik výhod. Jeho příznivci nedají dopustit na tepelný komfort, estetiku a úsporu energie. Podlahové topení je ideální v kombinaci nízkoteplotními zdroji vytápění, jako například tepelnými čerpadly nebo plynovými kondenzačními kotly. Při instalaci je ovšem třeba dodržet několik důležitých pravidel, a to zejména při zhotovení potěru, tedy vrstvy, která překrývá samotné potrubí. Právě ten totiž ovlivňuje životnost a energeticky úsporné vlastnosti instalace.

V tomto článku se zaměříme na teplovodní podlahové topení. Rozebereme si jeho jednotlivé vrstvy, podíváme se na uložení trubek podlahového topení a zmíníme i vhodné typy nášlapné podlahové vrstvy. Povíme si zkrátka vše, co se pro správnou instalaci podlahového vytápění hodí vědět.

Podlahové vytápění
Podlahové vytápění

Jak funguje teplovodní podlahové vytápění?  

Podlahové vytápění je oblíbenou volbou v rodinných domech – zejména v těch, které jsou stavěny podle standardů energeticky úsporných budov. Topení umístěné v podlaze je komfortní, neviditelné a také levnější než tradiční radiátorové vytápění. Teplovodní podlahové vytápění se napojí na zdroj tepla vybavený regulačním zařízením, které dodává vodu o teplotě do 50 °C. Podlahové vytápění spočívá v položení vytápěcích trubek v systémové podložce, která se zaleje cementovým nebo anhydritovým potěrem. Podlaha se poté stává radiátorem s velkou otopnou plochou. 

Pro příjemný tepelný komfort se podlaha vyhřívá obvykle na 22-25 °C. Z hlediska hygienických limitů je maximální teplota nášlapné vrstvy stanovena na 29 °C. V místnostech s krátkodobým pobytem osob (například v koupelně) je teplota povolena maximálně 33 °C. Díky rovnoměrnému rozložení teploty v podlaze vnímáme vyšší tepelný komfort při nižší teplotě. Proto lze místnosti vytápět na teplotu o 1-2 stupně nižší než jste zvyklí, aniž byste vnímali rozdíl v pocitu pohodlí. Volbou teplovodního podlahového topení lze ušetřit náklady na ohřev vody.  Teplota vody v podlahovém topení je většinou kolem 30-35 °C, kdežto voda v soustavě radiátorů se ohřívá přibližně na teplotu kolem 60-80 °C. 

V rámci návrhu je třeba promyslet i vhodný zdroj tepla. Aby nedocházelo k přehřívání, podlahové vytápění vyžaduje nízkoteplotní zdroj vytápění, který produkuje topné médium s maximální teplotou 50–55°C. Vhodným řešením mohou být tepelná čerpadla, ale také plynové, elektrické a kondenzační kotle. Horší už to bude s kotli na tuhá paliva, u kterých není možné nastavit požadovanou teplotu. V takových případech se neobejdete bez instalace dodatečné ochrany, která zabrání vniknutí horké vody do podlahového vytápění. Zvolit můžete vyrovnávací nebo akumulační nádobu, která zchladí horkou vodu, alternativně i směšovací systém, který rovněž sníží teplotu vody na požadovanou hodnotu.

Věděli jste, že aby ohřívače vody fungovaly jak mají, je třeba vycházet z výpočtu, který ověří, zda výkon tepelného vytápění pokryje tepelné ztráty domu. Výpočty jsou uvedené v návrhu, který zpracovává autorizovaný projektant před každou instalací.

Přečtěte si také: Chcete koupit dům? Na co si dát před investicí pozor 

Z čeho se skládá podlaha s podlahovým vytápěním?

Pojďme si říct, z jakých částí se podlaha s podlahovým vytápěním skládá a na co je třeba při správné instalaci pamatovat.

Teplovodní podlahové topení se skládá ze dvou hlavních částí: rozdělovače a trubky, dále pak ze systémových částí, které určují způsob montáže a regulaci systému.

Složení podlahy s vytápěním:

  • Betonový podklad 

Podklad, na který budete instalovat podlahové topení, by měl být nejen pevný a odolný, ale také naprosto čistý a suchý. Pokud podklad není rovný, je nutné ho překrýt dodatečnou vyrovnávací vrstvou. Před instalací podlahového topení bychom měli předem uzavřít vodovodní potrubí.

  • Izolace proti vlhkosti

V případě izolace podlahy nad terénem je potřeba pod vrstvou tepelné izolace položit izolaci proti vlhkosti. Beton při vysychání nasává vlhkost z okolí a při absenci izolace proti vlhkosti jí vytahuje ze země, což vede k deformaci topné desky. Hydroizolaci proti zemní vlhkosti je možné provést např. z PE fólie nebo modifikovaných asfaltových pásů. Hydroizolační vrstva nesmí být poškozená.

  • Tepelná a akustická izolace

Vrstva tepelné izolace zabraňuje nežádoucímu úniku tepla. Teplo šířené podlahovým topením prostupuje nahoru a prohřívá betonovou vrstvu. Tepelná izolace, která může být provedena z minerální vlny, pěnového nebo extrudovaného polystyrenu, se pokládá na hydroizolační fólii, která je položena na betonovém podkladu podlahy na terénu. XPS je vhodný např. pro lokálně zatížená místa nebo podlahy v garážích.

Při realizaci podlahy na stropní nosné konstrukci lze použít minerální kamennou vlnu, která pomůže k odhlučnění stropu, zamezí šíření kročejového zvuku a zlepší vzduchovou neprůzvučnost konstrukce. Minerální izolace funguje zároveň jako tepelná a lze jí použít i pro zamezení úniků tepla v podlahách nad nevytápěnými místnostmi. V tomto případě bude vrstva tepelné izolace o něco vyšší, než se používá při akustické izolaci stropů mezi vytápěnými místnostmi.  

  • Separační vrstva

Mezi minerální vlnou a potěrem musí být vložena separační vrstva, například PE fólie, která zamezí pronikání vody do tepelné izolace. Separační fólii je možné vynechat mezi betonem a pěnovým polystyrenem. Pokud je potěr z andhydridu, musí být separační vrstva použita vždy. 

  • Systémová deska

Systémová deska umožňuje flexibilní uložení topných trubek, aby se nemohly volně pohybovat a chrání je při lití vrstvy potěru. Rovnoměrné rozložení potrubí je velmi důležité při zachování předpokládaných vzdáleností mezi topnými trubkami.

  • Podlahové vytápění 

Vyhřívaná podlaha funguje jako radiátor, odebírá teplo z instalace a vyzařuje ho do místnosti. Teplá voda, která proudí v trubkách ohřívá betonovou a nášlapnou vrstvu. 

Teplota na povrchu podlahy by v běžných obytných prostorech neměla překročit 29 °C. Vyšší teplota může být v koupelnách nebo okrajových zónách.

  • Betonová vrstva/anhydrit

Minimální tloušťka potěru je dána normou nebo výrobcem roznášecí vrstvy. Tloušťky plovoucích potěrů závisí mj. na stlačitelnosti podkladních vrstev a na plošném zatížení. Tloušťka a kvalita betonové desky musí odpovídat charakteru zatížení, rozměru podlahy a musí být v souladu se statickým návrhem.

  • Nášlapná vrstva podlahy

Ne všechny typy podlah jsou vhodné pro podlahové vytápění. Nejlepší a nejméně problematické jsou materiály s vysokou hustotou a nízkým tepelným odporem. Přes tyto materiály by mělo projít co nejvíce tepla do místnosti, například dlažba má nejlepší tepelnou vodivost. Další možností je provést plovoucí podlahu třeba laminátovou nebo i dřevěnou. Nášlapné vrstvy musí být však certifikované pro podlahové vytápění. Kromě toho je možné použít koberce, ideálně s nizkým vlasem, linoleum nebo vinyl, příp. dřevěné parkety s certifikací pro podlahy s vytápěním.

Pokládka podlahy s podlahovým topením vyžaduje odborné znalosti. Opravy nesprávně provedené podlahy jsou nádkladné a komplikované.

Z čeho se skládá podlaha s podlahovým vytápěním?
Z čeho se skládá podlaha s podlahovým vytápěním?

Jaký typ potěru pro podlahové vytápění?

V případě podlahy provedené mokrým procesem je deska s podlahovým topením zalitá např. potěrem, který akumuluje a odvádí teplo do místnosti a umožní rovnoměrnou distribuci tepla v podlaze. Kromě toho vyrovná podlahu do roviny a připraví jí pro pokládku nášlapné vrstvy.

Pro provedení litých podlah se často používají dva různé typy materiálů, a to cementový litý potěr a anhydritový.

Betonová nebo adhydritová vrstva podlahy musí být oddělena po celém obvodě místnosti a od dalších svislých konstrukcí okrajovým dilatačním páskem. Díky dilatačnímu pásku po obvodu stěn dojde ke snížení přenosu kročejového hluku do spodních místností. U velkých podlahových ploch se podlaha rozdělí na dilatační plochy v souladu s projektovou dokumentací. Dilatace podlahy zároveň umožní vyrovnání objemových změn, které nastávají vlivem působení teplot, kdy se roznášecí vrstva roztahuje a smršťuje (především u cementových potěrů). Při smršťování velkých ploch vzniká vysoké tahové napětí, kdy vznikají praskliny. Dilatační spáry tak zamezí popraskání betonu a narušení svislých stěn. Vznikne tzv. plovoucí podlaha, která je oddělena od ostatních konstrukcí.

Doporučujeme článek: Jak utěsnit okna? Těsnění u starých oken – jak snížit únik tepla!

Tloušťka lité podlahy se navrhuje podle plánovaného zatížení, příp. i s ohledem na stlačitelnost podkladu. Podlaha s vyšším zatížením musí mít rovněž vyšší pevnost. Minimální tloušťka roznášecí vrstvy je také ovlivněna vlastnostmi zvoleného systému podlahového vytápění. Celková výška vrstvy včetně rozvodů topení a potěru může být proto různá, standardně je cca 75 mm pro podlahové topení s cementovým potěrem.

Normové parametry litého betonu použitého pro těžké plovoucí podlahy (bez podlahového vytápění) při stlačitelnosti podkladních vrstev ≤ 3 mm: minimální tloušťka litého potěru při plošném zatížení ≤ 2.0 kN/m2 je 35 mm, pevnost v tahu za ohybu ≥ 4,0 MPa (třída pevnosti v tahu za ohybu F4).

Výrobci doporučují, aby tradiční betonové potěry byly vyztužené armovací sítí, která se vkládá postupně do středu betonové směsi.

Samonivelační stěrka, je jedna z nejdůležitějších hmot, bez které se nedá udělat rovný podklad pro položení podlahy. Samonivelační stěrka se hodí pro velkoplošné vyrovnání hrubých nerovností.

Andhydritové potěry jsou samonivelační, snadno vytváří rovinu. Jsou lehčí v porovnání s cementovým potěrem, pružnější a rychleji se zahřívají, mají vyšší tepelnou vodivost. Zároveň však i nižší tepelnou setrvačnost. Beton hřeje v podlaze déle. Při použití anhydritového potěru lze vytvořit podlahu menší tloušťky. Cena oproti litému betonu je nižší.

Anhydritové potěry jsou citlivé na vlhkost. Při namočení ztrácí pevnost až do momentu, kdy vyschnou. V rodinném domě nejsou vhodné pro všechny místnosti, jako např. koupelny, sklepy nebo garáže. Anydritový potěr lze zvolit například při rekonstrukci domu, kdy potřebujeme a zohlednit i menší zatížení stropu a realizovat podlahu s vytápěním.

pastedGraphic.png

Schéma podlahy s podlahovým vytápěním:

    1. Nosný beton na terénu nebo stropní deska
    2. Hydroizolační vrstva s tepelnou izolací
    3. Systémová deska s podlahovým topením a betonovou/anhydritovou vrstvou
    4. Nášlapná vrstva

Pokládka podlahového topení

Po dokončení pokládky hydroizolace a tepelné izolace položte trubky podlahového topení na předem připravený a očištěný podklad. 

Systémů podlahového vytápění je více. Nejčastěji používaným je teplovodní vytápění se systémovou deskou. Kromě toho existují systémy např. s použitím vodicích lišt. Teplovodní podlahové topení lze uchytit i např. pomocí fixační příchytky. Nebo se topné trubky rovnoměrně rozloží podle potisku na fólii a upevňují se např. háčky ručně nebo pomocí trackeru.

Způsobů pokládky podlahového topení je několik. Rozmístění topných spirál neovlivňuje celkovou tepelnou účinnost topení v podlaze místnosti – určuje však rozložení teplot na povrchu podlahy. 

Díky uspořádání potrubí do spirály, tzv. „šneku“, bude teplota po celé ploše podlahy rozložena rovnoměrně, protože přívodní a vratné trubky jsou uspořádány vedle sebe. Toto uspořádání je vhodné do místností, kde jsou zastoupeny okrajové zóny jen nepatrně, např. předsíň nebo koupelna uvnitř bytu.

Uspořádání potrubí do spirály
Uspořádání potrubí do spirály

 

Další možností pokládky trubek je meandr. Jedna část místnosti, kde je začátek meandru, má teplejší vodu než konec místnosti, kde je voda již ochlazena. Teplota spirály klesá se vzdáleností od stěny vlivem ochlazování. Začátek meandrové spirály by proto měl být umístěn u příček s nejvyššími tepelnými ztrátami, ke kterým dochází u vnějších obvodových stěn, oken a teras. 

Uspořádání potrubí do meandru
Uspořádání potrubí do meandru

 

Jaké zvolit panely pro podlahové vytápění? A jakou podložku pod podlahové panely?

Účinnosti podlahového vytápění je ovlivněn mj. typem nášlapné vrstvy, která může být provedena z různých materiálů. Nášlapná vrstva by měla být zvolena tak, aby přes ní prošlo co největší množství tepla. Měla by mít co nejmenší tepelný odpor. Ideální nášlapnou vrstvou pro podlahy s podlahovým topením jsou vhodné keramické dlaždice, laminátové plovoucí podlahy, dřevo nebo koberce s nízkým vlasem. Tyto podlahy musí být vždy certifikované pro podlahové vytápění. 

Mezi investory jsou rovněž hodně oblíbené podlahové panely. Při výběru vhodných podlahových panelů se řiďte pokyny a doporučením výrobce. Výběr podlahových panelů však není snadný a vyžaduje kontrolu několika důležitých parametrů. 

Důležitá je tloušťka panelu. U laminátových panelů pro podlahové vytápění se optimální tloušťka pohybuje kolem 8 mm. Panel v této tloušťce vyhoví jak z hlediska stability a odolnosti, tak z pohledu nízkého tepelného odporu.

Pozornost věnujte i třídě zátěže a třídě oděru, které hovoří životnosti a trvanlivosti panelů. Podlahové panely pro podlahy s podlahovým topením v obytných budovách by měly mít třídu oděru minimálně A3 (silné zatížení) nebo dokonce A4 (velmi silné zatížení). Důležitá je i třída jejich užitné hodnoty – zátěže, která určuje odolnost vůči intenzivnímu používání bez většícho opotřebení. Třída by měla být nejméně 31 nebo 32. Pak budete mít jistotu, že podlahové panely jsou kvalitní a jsou odolnější proti náhlým změnám teploty. Na obalu panelů by měl výrobce také uvést, že je výrobek schválen pro použití na podlahovém vytápění.

Z hlediska instalace mohou být pro podlahové topení použité podlahové panely, které se spojují click-systémem, tedy bez použití lepidla. Toto splňuje většina vinylových podlahových panelů.

Jak správně instalovat panely na podlahové vytápění?

Podlahové panely musí mít dilatační spáry, protože se působením teploty zvýší jejich objem a panely se vyboulí. Dilatační spáry je potřeba ponechat i kolem stěn.

Panely je nutné pokládat na rovný podklad. Tím bude zajištěno rovnoměrné vedení tepla. Panely s podložkou musí těsně přilnout k podkladu podlahy. V případě montáže na nerovný povrch může dojít k deformaci panelů. 

Podlahové panely se pokládají na vhodnou podložku, která má správnou tloušťku. Nesprávně spočítaná tloušťka může způsobit ohýbání panelů ve spojích. Je možné zvolit rovněž speciální podložky s integrovanou fólií. 

Kromě tloušťky je důležitý i materiál, ze kterého je podložka vyrobena. Zvolená podložka by měla mít co nejnižší tepelný odpor, aby neblokovala transport tepla do místnosti. Velmi oblíbené jsou polyuretanovo-minerální podložky pod panely. Jsou tenčí a dobře vedou teplo. Vyznačují se velmi vysokou odolností vůči tlaku, proto se skvěle hodí do silně zatěžovaných míst jako jsou kuchyně nebo předsíně. Proto se vyplatí sáhnout po této podložce pro podlahové vytápění bez ohledu na její cenu. Ideální podložkou pro vyrovnání nerovností je podložka z extrudovaného polystyrenu (XSP). 

Doporučujeme článek: Zateplení starého domu – jak se dělá a co je dobré o něm vědět? 

Co má vliv na cenu podlahového topení?

Cena podlahového topení tvoří významnou položku při stavbě či rekonstrukci domu. 

Je závislá především od velikosti vytápěné plochy podlahy. Čím větší plocha, tím vyšší cena. 

Zásadní vliv na cenu má rovněž výběr systému vytápění – zda se rozhodneme pro elektrické nebo teplovodní podlahové topení. Elektrický systém vytápění má nižší pořizovací cenu, avšak vyšší provozní náklady. U teplovodního podlahového topení je to naopak. Před tím, než se rozhodneme pro konkrétní systém vytápění, je vhodné provést analýzu cenových nabídek na trhu.

Cena topení se dále odvíjí od instalovaného výkonu. Podlahové topení se vyplatí instalovat v nízkoenergetických nebo pasivních domech, případně rekontruovaných zateplených domech. U nezateplených budov se tento druh vytápění většinou nevyplácí.

Cenu ovlivní i to, zda je možné podlahové vytápění připojit na stávající plynový nebo elektrický kotel, tepelné čerpadlo, případně solární panely. Nebo zda budou nutné nějaké další úpravy, aby bylo možné provést napojení. 

Cena teplovodního podlahového topení – topného systému – se může pohybovat od 600 Kč/m2. Výši nákladů na podlahové vytápění ovlivní rovněž druh roznášecí vrstvy – andhydritová nebo betonová podlaha. Anhydritová vrstva se používá častěji než beton, orientační cena je kolem 300 Kč/m2. Má lepší vlastnosti, lepší tepelnou vodivost, nižší hmotnost, je snadná nivelace. Betonová podlaha může být o 30-40 % levnější.

Cena izolace pod podlahové topení může představovat kolem 20 % z celkových nákladů. Nesmíme zapomínat zohlednit i cenu horná nášlapné vrstvy.

Podstatnou část celkových nákladů tvoří cena práce. Pokud probíhá instalace podlahového vytápění svépomocí lze ušetřit přibližně polovinu nebo i větší část z celkových nákladů. V tomto případě je třeba zvolit systém, který je vhodný pro instalaci svépomocí, například použití topných rohoží.

Elektrické nebo vodní podlahové vytápění?

Volba elektrického vytápění má smysl ve stávajících objektech, protože vyžaduje minimální zvýšení podlahy. Je jednodušší na instalaci. Teplota v jednotlivých místnostech může být rozdílná. V porovnání s teplovodním podlahovým topením jsou pořizovací náklady nižší, avšak provozní náklady budou poměrně vysoké. Přesně obráceně je to u teplovodního topení. Instalace je náročnější, je třeba počítat rovněž s navýšením podlahy a snížením světlé výšky místnosti. Provedení lité plovoucí podlahy zatíží stropní konstrukci, což je v případě například dřevěných stropů nepřijatelné. V tomto případě raději zvolte praktičtější a snadnější instalaci elektrického topení ve formě kabelů nebo topných rohoží.

Kdy se můžeme pustit do instalace podlahového vytápění?  

S instalací podlahy s podlahovým vytápěním můžete začít ve chvíli, kdy je budova uzavřena, v budově jsou umístěna okna a dveře. Je tedy možné v případě potřeby objekt vytápět a větrat. Současně by před instalací měly být dokončené veškeré vodovodní a elektrické instalace – stejně jako montáž ventilačního potrubí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.