Vzduchotěsnost budovy – na co si dát pozor?

Stále více majitelů se rozhoduje pro výstavbu domu v energeticky úsporném nebo pasivním standardu. Takové budovy se vyznačují nejen lepší tepelnou izolací, ale také využitím ekologických zdrojů energie. Je třeba zmínit, že nejen u pasivních domů je důležitá vzduchotěsnost budovy. Stavba takového domu vyžaduje dostatečné utěsnění, aby se minimalizovaly tepelné ztráty a byl plně využit potenciál energeticky úsporného domu. Správné provedení konstrukce domu je také důležité z hlediska zamezení tvorby plísní.

Není tajemstvím, že běžné, zejména dříve postavené budovy mají velké tepelné ztráty. Teplo uniká stěnami, střechou, podlahou nebo okenními a dveřními spárami. Intenzitu úniků nám určuje takzvaný součinitel prostupu tepla. Označuje se písmenem U a jeho základní jednotkou je W/m²K. Tato jednotka vyjadřuje, kolik tepelné energie prostoupí obvodovou konstrukcí s plochou 1 m². Jedná se o hodnotu určující prostup tepla mezi dvěma prostory oddělenými stavební konstrukcí. Čím nižší je součinitel prostupu tepla, tím lepší je tepelná izolace obvodového pláště a uniká tak méně tepla.

Doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla uvádí norma ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov – Požadavky. Stanovených hodnot U je třeba dosáhnout jak u novostaveb, tak i u renovovaných budov, kde se provádí zateplení obálky domu.

Při zateplování domu je proto třeba použít izolační materiály s co nejnižším součinitelem tepelné vodivosti λ (lambda). Optimální je, když se hodnota lambda pohybuje v rozsahu 0,033 – 0,036 W/mK. Vhodnou izolací s výbornými tepelněizolačními vlastnostmi jsou například desky z minerální vlny ROCKTON SUPER nebo SUPERROCK.

Pokud se chystáte změnit izolační materiál za jiný, než byl uvedený v projektu, vždy byste měli spočítat součinitel prostupu tepla U dané konstrukce a zahrnout do výpočtu všechny použité materiály. Vyhněte se neuváženým změnám a rozhodně nikdy nesnižujte doporučenou tloušťku tepelné izolace. Držte se raději hodnot uvedených v projektu.

Přečtěte si také: Zelená energie: Levnější, ale ne pro každého

Jak velký problém představují netěsnosti?

K tepelným ztrátám dochází také v případě netěsností, kterými se do budovy dostává venkovní vzduch. Budova se ochlazuje, což nutí topný systém dodávat více tepla. Netěsnosti také negativně ovlivňují provoz mechanické ventilace, která je v energeticky úsporných a pasivních budovách standardem. Dochází k narušení rovnováhy při proudění vzduchu, vzniká přetlak i podtlak a celkově může dojít ke zhoršení kvality vzduchu v domě.

Netěsnosti mohou znamenat rovněž riziko šíření vlhkosti. Teplý vlhký vzduch proudí netěsnostmi z interiéru do exteriéru. Na chladnější straně konstrukce pak může docházet ke kondenzaci vodních par. To bývá příčinou poruch konstrukcí.

Je proto důležité předcházet netěsnostem a poruchám ve vzduchotěsnící vrstvě. Ve fázi projektování je potřeba dohlédnout na zapracování vzduchotěsných opatření a během realizace pak ohlídat správnou montáž a použití vhodných těsnicích materiálů. Je vhodné rovněž zajistit dostatečnou kontrolu na stavbě a provést předběžné měření průvzdušnosti ještě ve stádiu nedokončené stavby. To umožní odstranit zjištěné nedostatky ještě během výstavby.

Pečlivě provedená vzduchotěsnící vrstva ochrání konstrukcí před vlhkem a zároveň zvýší životnost celé stavby. Kde dochází k únikům?

Netěsnosti se nejsnáze odhalují po dokončení hrubé stavby. Můžeme je najít pouhým okem, termokamerou nebo pomocí takzvaného testu blower-door. K únikům nejčastěji dochází na těchto místech:
● spáry mezi okenními a dveřními rámy a ostěním,
● půdní nebo střešní výlezy a jejich napojení na konstrukci,
● napojení různých druhů vnějších konstrukcí (například podlaha/stěna nebo střecha/stěna),
● vnitřní konstrukce oddělující vytápěnou část objektu od nevytápěné části,
● prostupy potrubí a instalací vnějšími konstrukcemi (například p vzduchotechnické jednotky, kabely, chráničky, zásuvky) prostupy komínových systémů.

Přečtěte si také: Zateplení stropu a vše, co se o něm vyplatí vědět

Jak dosáhnout vyšší vzduchotěsnosti?

Pro dosažení vzduchotěsnosti obálky budovy je nezbytná pečlivost při provádění stavebních a realizačních prací. Nezbytnou součástí obálky budovy je vzduchotěsnící vrstva, která je tvořena zpravidla na úrovni podlahy, obvodových stěn a střechy. Všechny tyto konstrukce musí být vzduchotěsně spojeny včetně přechodů výplní otvorů, jako jsou okna či dveře.

Vzduchotěsnící vrstvu lze provést v úrovni:
– podlahy pomocí těsné hydroizolační vrstvy,
– obvodových stěn provedením kvalitní souvislé omítky nebo parotěsné zábrany
– střechy např. provedením parotěsné zábrany pomocí OSB desek.

Utěsnění oken jiných stavebních otvorů je třeba věnovat značnou pozornost. Volba kvalitních materiálů a detailní projektová dokumentace jsou klíčové. Utěsnění oken a dveří je možné řešit pomocí speciálních pásek a lišt, které jsou vyráběné pro tento účel. Důvodem častých škod při instalaci oken může být nedostatečné utěsnění provedené např. pouze PUR pěnou.

Pro napojení konstrukcí např. v místě stropu nebo základového prahu se používají pružné pásky s vysokou roztažností. Jsou ideální např. pro utěsnění prostupů vzduchotechnických potrubí.

U těžkých stěn je velmi důležité provést správně vnitřní omítku, která musí být bez prasklin a musí být provedena spojitě na všech obvodových stěnách. Takto provedená povrchová úprava plní funkci vzduchotěsnící vrstvy. Je třeba myslet i na omítnutí stropů nebo na vzduchotěsné napojení monolitických stropů na obvodové stěny. Nelze zapomínat ani na omítnutí komínových těles a nik pro instalaci rozvodů.

U dřevostaveb je možné zajistit vzduchotěsnost pomocí např. dřevoštěpkových desek – OSB, dřevovláknitých tvrdých desek – MDF nebo kvalitních parozábran. Je velmi důležité volit materiály, které mají dostatečnou tloušťku a potřebné parametry, které zajistí vzduchotěsnost.

Přečtěte si také: Ochraňte planetu i svou peněženku

Kontrola vzduchotěsnosti pomocí blower-door testu

Pokud se chcete ujistit, že budova skutečně dosahuje požadovaného stupně vzduchotěsnosti, už ve fázi stavebních prací se vyplatí provést blower-door test za pomoci ventilátoru. Ventilátor v hliníkovém rámu s plachtou, který se umístí do vstupních dveří nebo na jiném vhodném místě, průběžně mění tlak v budově. Dochází k vytváření podtlaku (snižování tlaku) a přetlaku (zvyšování tlaku) při tlakovém rozdílu 50 Pa. Tento rozdíl v tlaku mezi exteriérem a interiérem lze přirovnat k situaci, jako kdyby foukal vítr o rychlosti 10 m/sec. Hodnota označována n50 určuje podíl objemu vzduchu, který projde obálkou domu za 1 hodinu. Čím je menší tato hodnota, tím větší je vzduchotěsnost domu. Vysoká průvzdušnost obálky budovy znamená vyšší tepelné ztráty.

U pasivních domů s nuceným větráním jsou přísnější kritéria, hodnota musí být 0,6 h-1. To znamená, že se v budově během jedné hodiny nesmí vyměnit více vzduchu než 60 % celkového objemu budovy.

Provedení testu pomůže určit, kolik vzduchu proudí netěsnostmi. Na základě výsledků se určí, zda je obálka budovy dostatečně nebo nedostatečně utěsněna. Pokud bude výměna v budově vyšší než doporučená hodnota, provede se vyhledání netěsností např. pomocí termokamery. Pomocí kouře se kontrolují všechna citlivá místa průniků v obálce budovy, které se následně utěsní.

Jak již bylo uvedeno dříve, blower-door test pro prokázání kvalitně postaveného nízkoenergetického či pasivního domu lze provést ve stádiu nedokončené stavby. To umožní odstranit netěsnosti a nedostatky ještě v průběhu dostavby. Průvzdušnost obálky je možné prověřit rovněž u hotového nebo dříve postaveného domu. Odstraňování zjištěných nedostatků u hotových staveb je však finančně nákladnější.